Grand Canyon

Nádherný přírodní úkaz, kterým je Grand Canyon, se nachází na seznamu milionů cestovatelů. Mě nevyjímaje. A díky mé úžasné host rodině jsem jej mohla vidět dřív, než jsem čekala. 

Grand Canyon is a beautiful natural wonder that is listed on millions of travel bucket lists. It definitely is listed on mine. And thanks to my wonderful host family I got to see it earlier than I expected.

V době, kdy jsme jej navštívili, byla přístupná pouze jižní strana. Severní je otevřena pouze během léta, od května do října. Předem jsme si našli pár tras, které bychom rádi navštívili. Roli hrála délka a náročnost (přece jen s sebou máme děti), ale taky výhled. Obě trasy, které jsme nakonec prošli vřele doporučuji jak zkušeným výletníkům, tak rodinám s dětmi. Navíc se po cestě z/do parku nachází mnoho vyhlídek, které můžete navštívit autem, a kde můžete obdivovat krásy Grand Canyonu.

We visited the Grand Canyon in the beginning of April. In this time, only the South Rim is open for visitors. The North Rim is open May through October. We found a few nice trails beforehand. What was important for us while picking the right ones were length and difficulty of the trail /we were traveling with children after all) as well as the view. The trails we picked at the end are suitable for both experienced hikers and families with children. I highly recommend visiting them. Plus, there are many viewpoints on the drive to/from the park that you can stop at and admire the beauty of Grand Canyon.

South Kaibab Trail

Shoshone Point Trail

Viewpoints

Advertisements

Cherry blossom/Kvetoucí třešně

Národní festival třešňových květů/kvetoucích třešní je v D.C. pořádán na přelomu března a dubna (záleží na počasí) a trvá zhruba 4 týdny. Každoročně přivede více než 1,5 milionů turistů z celého světa. Není se čemu divit, je to nádherná podívaná a velice příjemná oslava přicházejícího jara. Navíc kdo by nechtěl mít vzpomínky po zbytek života v podobě kouzelných fotografií D.C. zasypaným třešňovými květy?

National Cherry Blossom festival in D.C. is held at the end of March/ beginning of April (depending on the weather) and lasts about 4 weeks. Every year this spectacle attracts more than 1,5 million of tourists from all around the world. We can’t blame them, it’s an amazing experience and a pleasant celebration of the upcoming spring. And let’s be honest, who wouldn’t like to keep the memories in hundreds of photos of D.C. magically drowning in cherry blossoms?

Historie této tradice je datována až do roku 1912, kdy Washington D.C. obdržel darem 3000 třešňových stromů od tehdejšího majora Tokya Yukio Ozaki. První dva stromy pak byly zasazeny kolem Tidal basin tehdejší první dámou Helen Herron Taft a manželkou japonského ambasadora Viscountess Chinda. Tento dar a nyní i každoroční festival oslavuje dlouholeté přátelství USA s Japonskem.

History of this festival dates all the way to the year 1912 when Washington D.C. received 3000 cherry trees from the Mayor of Tokyo Yukio Ozaki. The first trees were planted by the First Lady Helen Herron Taft and by Viscountess Chinda, wife of a Japanese ambassador. This gift and festival are supposed to honor and celebrate long-lasting friendship between the US and Japan.

 

Roadtrip #3: Canada

Nejezděte autem až na Niagary, říkali. Je to opravdu daleko, říkali. Ale my jsme neposlechly. Jsme opovážlivci, ničeho se nebojíme! A tak jsme vyrazily na cestu ve 2:30 ráno. Sebevražda nebo výlet snů? Těžko říct…

Don’t drive a car all the way to the Niagara Falls, they said. It’s too far, they said. Oh, well, we did it anyway. We are daredevils after all! And yeah, we got on the road at 2:30am. Suicide or a roadtrip of our dreams? One cannot simply tell…

Sobota, 2:10 ráno. Zvonění budíku. Věřte mi, po třech hodinách spánku se mi opravdu nechtělo vstávat. Na sekundu jsem zvažovala, zda by nebylo lepší zůstat v posteli a nejezdit do Kanady. Jenže pak jsem si představila výhled na nádherné Niagarské vodopády a šla se obléct. Jedna z mých kamarádek a spolu cestovatelek u mě tu noc přespávala, společně jsme naložily věci do auta a vydaly se vyzvednout další kamarádku. U ní jsme přeskládaly tašky z našeho auto do jejího a vyjely jsme na cestu za čtvrtou a poslední členkou naší malé výpravy. Kolem 3:30 ráno jsme již seděly naskládané ve třetím autě dne, obklopeny tunou teplého oblečení, všemi možnými zdravými i nezdravými svačinkami a kupou nadšení!

Saturday, 2:10am. My alarm clock went off and trust me, after 3 hours of sleep I didn’t want to get up. For a second I was seriously considering staying in bed over going to crazy cold Canada, but then I pictured the Niagara Falls and got dressed. One of my friends and co-travelers was sleeping over, we got all our stuff to my car and drove to another friend. There, we’ve put all the bags to her car and drove to pick up a fourth person of our small travel group. Around 3:30am we were in a third car of the day, packed with warm clothes, all kind of healthy and unhealthy snacks and a whole lot of enthusiasm!

Po 7 hodinách řízení (díky Bohu, že já mohla spát na zadním sedadle), jídla a unavené konverzaci s občasnými zastávkami pro benzín a na toaletu jsme dojeli na americko-kanadské hranice. Zdravíme Kanadu!!

After 7 hours of driving (thank God I could sleep in the back seat), eating and tired chat with a few gas and bathroom stops, we got to the American-Canadian border and we crossed. Hello “Great White North”!

Rychlá zastávka na Niagarských vodopádech a my jsme zpět na cestě. Toronto, už jedeme! Jediný problém, který provázel náš kanadský výlet bylo internetové spojení. I když jsem měla roaming a zahraniční data, vnoučata bych měla dřív, než by se mi načetla stránka na Internetu. Bohužel jsme byly odkázané jen na Wi.Fi, a tak ihned po zaparkování naše kroky zamířily do Starbucks. 

Quick stop at the Niagara Falls and we were back on road. Toronto, here we come! The only problem that occurred while we were spending our weekend in Canada was the internet. Even though I had roaming and international data, I would get grandchildren sooner than a site would load on my phone. Basically, we were reliant on Wi-Fi and so our first stop was Starbucks (obviously).

Jízda trajektem na Torontské ostrovy je něco, co bych doporučila každému, kdo chce navštívit Toronto. Výhled na město, to panorama. Prostě nádhera!

Taking ferry to the Toronto islands is something I would consider doing while staying in Toronto. The view of the city, the skyline, is simply wonderful!

Když jsem procházela ulicemi Toronta, připadala jsem si jako v New York City. Samozřejmě že ta města nejsou identická, ale myslím, že jsou si dost podobná (a možná je to jen můj pocit). Když cestuji, je pro mě důležité si ono místo projít a prohlédnout. Další důležitou součástí (ne-li důležitější) je kultura a kuchyně. Co jiného si dát na večeři v Kanadě než poutine (=smažené hranolky s hnědou omáčkou – gravy – navrch posypané tvarohovým sýrem – Kanadská kuchyně). Vynikající!!

Walking the streets of Toronto, I felt like wandering around much calmer New York City. Of course, it doesn’t look exactly the same, but there are some similarities (or maybe it’s just me). Although it’s important to see the place I visit, I like to experience the culture and cuisine as well. While in Canada, what else to try out for dinner than poutine – Poutine on Wikipedia. Delicious!!

A jsme na cestě zpět na Niagarské vodopády, včas na světelnou show. Po ní hurá na ubytování a do postele pro zasloužený odpočinek.

And we’re on our way back to Niagara Falls to see the light show and then to get to our AirBNB and get a well-deserved rest.

Neděle byla nádherná, sice studená, ale slunečná a bez větru. Perfektní den na další návštěvu vodopádů a výlet na vyhlídkovou věž Skylon Tower.

Sunday was beautiful, still cold but sunny and not that windy. A perfect day to re-visit the falls and see the spectacular beauty from an observation deck at Skylon Tower.

Po nakoupení pár suvenýrů – to abychom s sebou měly něco na připomínku naší první návštěvy Kanady (přece jen jsme turisté), jsme byly připraveny na cestu zpět domů. Když jsme překračovaly hranice do Kanady, celník byl usměvavý a po jedné či dvou otázkách a orazítkování pasu nás s přáním hezkého pobytu pustil dál. Při překračování hranic zpět na americkou půdu jsme se setkaly s otráveným celníkem, který nám kladl milion otázek (některé párkrát – nejspíš zapomněl, že už se nás ptal nebo prostě nedával pozor). Alespoň, že nás pustil…

After getting some souvenirs to remember our first visit to Canada (huh, we’re tourists after all), we were ready to get back on the road and back home. Let me tell you one thing about crossing the boarders on Rainbow bridge. Going to Canada is simple! The officer was super nice and smiley and after a question or two, he stamped our passports and wished us a nice stay. Boom, we were in Canada. Coming back was not that fun. The officer was annoyed, asked us millions of questions (few times – I guess he forgot he asked before or he hasn’t pay attention) but at least he had let us in…

No a po dalších 7 hodinách (+30 min +30 min) jízdy jsme byly doma. V pořádku a v časovém předstihu. Dokázaly jsme to! Když jste dobrodruh a chcete procestovat celý svět, nic Vás nemůže zastaví. Vzdálenost, počasí, cena, spánková deprivace. Nic! Děkuji svým úžasným kamarádkám ze skvělý víkend a stovky fotek (doslova) ♥

After another 7 hours (+30 mins + 30 mins) of driving, we were home. Safe and sound. Earlier than expected. We made it! When you are an adventurer and you want to see the world, nothing can stop you. Distance, weather, money situation, sleep deprivation. Nothing! Thanks girls for the incredible weekend and literally hundreds of pictures ♥

Julia

Julia si zaslouží vlastní článek. Právě dnes (volaly jsme si a nemůžu všechno tohle dostat z hlavy!). Právě ona byla první člověk (kromě mé host rodiny), kterého jsem tady poznala. Vzala mě na mražený jogurt a povídala mi o svém životě au-pair. A já naprosto ohromeně poslouchala a vyptávala se. Ona i její zážitky a historky byly neskutečně zajímavé! A pak jsme se domluvily na playdate. Děti budou mít víc kamarádu na hraní a mi jedna druhou, když bude krize. Ideální. Když jsem ji viděla s jejími dětmi, chtěla jsem být jako ona. Přísná, ale milující a spravedlivá. Stala se pro mě vzorem, starší sestrou, úžasnou kamarádkou, cestovatelským parťákem a člověkem, který v mém životě a srdci bude mít vždy místo jisté!

Julia deserves her own article. Today (we FaceTimed and now I can’t get my mind off of her!). She was the first person (except my host family) that I’ve met here. She took me out to get FroYo and she talked about her au-pair life here. I listened, absolutely stunned, and I asked questions. She was so interesting. Her and all her stories and experiences! After that, we managed to plan a playdate. The kids will have more friends to play with and we will have each other to spend our work time together. How convenient. When I’ve seen her with her host kids, I wanted to be like her. She was strict but at the same time so loving and fair. She became an idol for me, an older sister, an amazing friend, travel buddy and a person that will always have a place in my heart and in my life!

Julia, I am unbelievably grateful that we’ve met and for every moment that we got to spend together. I won’t be able to thank you enough. Ever! For everything we did, for everything we talked about, for your help, your presence, your friendship and your love. For you! I love you so very much and it’s hard not to have you around every day. Even though we don’t talk as much as we would like to, we will never be without each other. You are my person!!

Je to 121 dní, co jsem ji naposledy viděla, skutečnou, stát naproti mě. Stála jsem ve dveřích, ubrečená a napuchlá, neschopná odejít, protože jsem věděla, že když tak udělám, na strašně dlouhou dobu ji neuvidím. Právě tohle je ta nejúžasnější a nejhorší část na cestování a bydlení v cizí zemi. Poznáte lidi, kteří se v krátkém čase stanou Vašimi přáteli a rodinou, ale musíte je opustit. Nebo, jako v našem případě, oni musí opustit Vás. Řeknete, že to není naposledy, co se vidíte, ale jak to můžete vědět jistě? Nemůžete. Ani my nemohly, ale stejně jsme tak udělaly… Uvidíme se brzy. Červenec je tady jako na koni!

It’s been 121 days, since I’ve seen her, real, standing in front of me. I was standing in front of her door crying. I wasn’t able to leave. I knew if I would do so, I wouldn’t see her again for a long period of time. This is the best and the worst part about traveling and living in other countries. You meet people that become so important for you, they become your friends, your family and then you have to leave them. Or in other cases, they have to leave you. You can say it’s not the last time you see each other. But how can you know? You can’t! We couldn’t be sure but we said so anyway… I’ll see you soon. July is going to be here shortly!

 

 

 

Vánoční čas v USA/Christmas time in the US

Je veřejně známo, že Vánoce jsou mým nejoblíbenějším svátkem roku. Rozhodně tuto nijak netajím. Už od září jsem poslouchala koledy, plánovala pečení, výzdobu a dárky a otravovala svým nadšením všechny kolem. Procházela jsem obchody s vánoční výzdobou, posílal pohledy rodině a přátelům, sledovala vánoční filmy. Předem jsem věděla, že bude těžké trávit to nejkrásnější období roku daleko od rodiny, ale byla jsem odhodlaná užít si to, jak nejvíc to jen jde!

It’s quite well known that Christmas is my favorite holiday. I definitely don’t keep it a secret. I’ve been listening to Christmas songs since September, I’ve been planning all the baking, the gifts. I’ve been wondering through decorated stores, sending Christmas cards, watching Christmas movies. And I was going on and on about it, driving everyone around me slightly insane. I knew it will be hard to spend the most wonderful time of the year away from my family, but I was determined to enjoy every single bit of it!

Prvním krokem bylo pečení českého vánočního cukroví. I když mám pocit, že jsem pekla tak měsíc v kuse, ve skutečnosti to byl jen týden nebo dva. Pekla jsem pro sebe, pro rodinu, pro sousedy i pro naprosto cizí lidi (byla jsem pozvána na Vánoční večírek s výměnou cukroví).

So I started baking al the Czech Christmas cookies I love so much. Even though I feel like I’ve baked for a month straight, it has only been a week or two. I’ve baked for myself, for my family, for the neighbors and for absolute strangers (I’ve been invited to a Christmas Cookie Swap).

Když bylo cukroví hotovo, přišel na řadu adventní kalendář. Prosinec bez čokoládového kalendáře na odpočítávání dnů do Vánoc není prosinec! A tak jsem pořídila rovnou tři, pro sebe i pro kluky. Část jejich vánočního dárku ode mě byl “Adventní kalendář” (ano pojmenovala jsem ho tak sama). Vypadalo to zhruba takto: 24 balíčků napěchovaných menšími dárky jako omalovánky a pastelky, pěna do koupele, bublifuky, karetní hry, malé sady puzzle a jiné.

Baking done, now it’s time for the advent calendar. December without a chocolate advent calendar is not December. I got three, one for me and two for the boys. A part of their Christmas gift from me was “the Advent calendar”. 24 bags or boxes full of little presents such as coloring books and pencils, bath fizzers, bubbles, card games, puzzles and other.

6. prosince k nám zavítal Mikuláš (ano, spletla jsem si data a tak přišel o den později – dlouhá cesta z ČR) a klukům přinesl sladkosti a dárečky v punčochách pověšených na krbu. Vyprávění o tom jak to u nás chodí, vyděsilo Bennetta natolik, že se na peklo ptal ještě dalších pár dní. Cítila jsem se hrozně, ale je to česká tradice a já se o ni chtěla podělit. A oni se se mnou podělili o Santu.

On the 6th of December we got a visitor, Mikuláš (Mikuláš – Czech tradition). And yes, he came a day later because I was confused/forgot the right date, but let’s just pretend he had to travel for a long time because of the distance. He brought sweets and other presents in the boys’ stockings. The story I told the boys about our tradition scared Bennett so much, he has been asking about hell for sever days after that. I felt bad, but I wanted to share our amazing traditions. They shared Santa with me as well.

Vánoční výzdoba domu proběhla hned po Díkuvzdání a tak jsem se naším nádherným vánočním stromečkem mohla kochat celý měsíc před Štědrým dnem. Ten pocit, kdy jsem dostala punčochu s mým jménem, byl ohromující! Možná je to maličkost, ale pro mě znamenala hodně. A pak přišla na řadu všechna ta světýlka. Den po dni přibývala výzdoba na okolních domech a já trávila nejeden večer procházkou po sousedství a obdivováním těch nádherných výzdob i naprostých šíleností.

We started decorating the house right after Thanksgiving and I could admire our Christmas tree a whole month before Christmas day. The feeling I got when I received a stocking with my name was absolutely amazing! It might be a little thing but I meant a lot to me. And then we have all the lights. Everyday there were new decorations all around the neighborhood and I’ve spent more than one night wondering around, admiring all the beauty and craziness.

A nakonec nadešel i ten dlouho očekávaný Štědrý večer. Co si budeme vykládat, byl to ten nejtěžší den za celých 6 měsíců tady. Byla jsem daleko od rodiny, tradic a všeho, co si s Vánoci spojuji. Začátek dne probíhal skvěle. Slavnostní brunch u prarodičů, skype hovory s rodinou v Česku jak u jejich večeře, tak u rozbalování dárků. Ale jakmile se setmělo u nás ve Virginii, došlo mi, že české Vánoce mě nečekají. Dívala jsem se na Tři oříšky pro Popelku a padl na mě smutek. Slzy přišly, když mi volala moje starší sestra, aby zjistila, jak se mám a jak to u nás vypadá a další asi půlhodinový záchvat breku přišel v kostele na mši. Potom jsem se ale cítila skvěle. Potřebovala jsem ze sebe všechen ten smutek a stesk dostat a jak se ukázalo, právě tohle byl nejlepší způsob jak to udělat.

Finally, the day we’ve all waited for was here. I’m not going to lie; it was the hardest day in the past 6 months. I was away from the family, traditions and everything I associate with Christmas. The first half of the day was great. Festive brunch at grandparents’ house, skype calls with my family while they were having dinner and were unwrapping their presents. But as soon as it got dark, I understood that I won’t be getting the Czech Christmas. I was watching a Czech Christmas movie and I got really sad. I started crying as soon as my older sister called to check how I’m doing and what’s happening at our place. Another crying attack happened during a Christmas mass. After that I felt good. I think I’ve needed to get all the sadness and nostalgia out of my system and this turned out to be the perfect solution.

Přejděme teď ale na veselejší část a to bylo ráno 25. Kluci přiběhli do mého pokoje přesně v 7:06, skočili ke mně do postele s výkřiky jako “Vzbuď se, vzbuď se, v noci tady byl Santa!! Pojď s námi rychle dolů!” A tak jsem běžela s nimi. To jak byli nedočkaví a natěšení bylo naprosto úžasné. Já byla šťastná už jen proto, že byli šťastní oni. A že byl důvod. Kluci dostali dárky od Santy, od maminky, od tatínka, od Stelly (našeho boxera), ode mě. Byla to krása.

Let’s get to the happy part that is the morning of the 25th. The boys ran into my room at exactly 7:06, jumped into my bed with “Kristýna, Kristýna wake up, Santa has been here!! Come with us downstairs!” kind of alarm clock. So I went. They were so excited and they just couldn’t wait, it was amazing. Seeing them happy made me happy. And there was reason for them to be happy. They got present from mommy and daddy, Stella (our boxer) and from me. It looked splendid.

I já dostala dárky. Mnohem víc než bych čekala!! Největší radost mi ale dělalo jejich nadšení, když rozbalili dárky ode mě. Vždycky jsem dárky ráda dostávala, ale teď mi dělá větší radost je rozdávat. Co se to se mnou jenom děje?? 

I got presents as well. Way more than I would ever expect!! But what made me happy the most was seeing them opening my presents for them. I’ve always loved getting presents but no I love to give a little bit more. What’s happening to me??

Prohlídka Bílého domu/White House tour

Když bydlíte zhruba 30 minut od DC, je skoro nevyhnutelné se nezúčastnit prohlídky Bílého domu alespoň jednou. No a tak po 6 měsících nadešel čas a i já se jedné zúčastnila. A dokonce s celou rodinou.

When you live approximately 30 minutes away from DC it’s almost inevitable to avoid one of the White House tours. So after 6 months of living here I finally got myself into one. And I went with the rest of the family as well.

img_7730

Myslím si, že prohlídka v období Vánoc je ta nejkrásnější! (Sice nemám s čím srovnávat ale co už…) Rozhodně to byl zážitek, na který jen tak nezapomenu!

I think that a tour at Christmas time is the most beautiful one! (Even though I don’t have any other one to copare it with, whatever…) It was definitely an experience I won’t fotget for a while!

 

New York City

Pamatuji si, kolikrát jsem viděla fotky z NYC, ať už to bylo v časopisech, na internetu nebo na fotkách přátel, kteří město navštívili. Vždycky jsem si říkala: “Jednou! Jednou se toho i já dočkám!” V červnu 2016 se mi ten sen splnil. Byla to krátká návštěva, ale právě ta mě utvrdila v mém snu město prozkoumat a já věděla, že se jednoho dne vrátím. A to je příběh toho, jak jsem se v “Big Apple” ocitla podruhé.

I remember seeing all the beautiful pictures of NYC in magazines, on the Internet and those made by my friends who have already visited the city. I knew that one day, it will be my turn. “One day!” Well in June 2016 that dream came true. It was a short visit but it was enough for me to make a promise to myself that I’ll be back. And that is the story of why I came back to the “Big Apple”.

Základní fakta/Basic facts:

  • Délka pobytu/Length of stay : víkend 21.-23. října 2016/ weekend 10/21-23 2016
  • Ubytování/Accomodation: byt sestry host mum mé kamarádky (kreslit vztahovou mapu nebudu!) v Brooklynu/ my friend’s host mum’s sister’s apartments in Brooklyn
  • Společnost/Company: Elin a Elma ♥ (mé úžasné švédské kamarádky)
  • Cena/Price: $$

V pátek odpoledne jsme nasedly na autobus směr NYC a o pět hodin později už jsme čekaly na Uber na Manhattanu, který nás zavezl na byt do Brooklynu. Znavené po pracovním týdnu a večerní cestě jsme zalehly, abychom nabraly sílu na nadcházející víkend.

Friday afternoon, we got on the bus heading to NYC and five hours later we were already waiting in Manhattan for an Uber to get us to the Brooklyn apartment. Tired after working the whole week and after the evening traveling we fell asleep quickly. It was time for us to get energy for the weekend exploring.

Sobota byla studená, větrná a deštivá. Nás to rozhodně neodradilo a plnou parou jsme se vrhly do víru velkoměsta. Nákupní centrum bylo jednou z prvních zastávek (čepice, rukavice, šály – zmínila jsem, že byla fakt zima?). Město jsme prošly a projely metrem křížem krážem. Viděly jsme, co se dalo, a zbytek si nechaly na neděli. Naše nohy a záda protestovaly jako by šlo o život (ono možná šlo…) a my se rozhodli doplazit zpět do tepla víkendového domova.

Saturday was cold, windy and rainy. We were determined to enjoy the trip so no bad weather could ruin it for us. A shopping center was one of the first stops (hats, mittens, scarfs – did I mention it was really cold?). We walked and rode the train from one end of the city to the other one. We’ve seen a lot but we’ve left a few places for Sunday. Our feet and back were protesting as if they were fighting for their life (I guess they were…) and so we decided to crawl back to the warmth of our weekend home.

Díky Bohu za to, co pro nás přichystal na neděli. Byla naprosto pohádková! Podzimní den jako vystřižený z časopisu. Slunce, teplo, lehký vánek a nádherně zbarvený Central Park. Co víc si přát?

Thank God for what he planned for us on Sunday. The weather was amazing – sun, light breeze, beautifully colored Central Park. A perfect fall day! What else would you wish for?

Ten pocit při pohledu na město měst je neuvěřitelný! A hlavně: nikdy neomrzí. Člověk by řekl, že když jej vidíte podruhé, potřetí, popadesáté, nebude to stejné. Ale není to pravda. Rozhodně ne s něčím, co milujete. Bradavice bych mohla vidět tisíckrát a ten stejný pocit dětské radosti mě pohltí i po tisící prvé. Stejně tak to mám s New Yorkem, novou knihou či koncertem svých oblíbených muzikantů.

The feeling you get while looking at the city of all the cities is unbelievable! And most importantly: you’ll never get tired of it. You would say that if you see something for a second, third or fiftieth time, it won’t be the same. You’re wrong. When you love something so much, it doesn’t matter how many times you see it, it will always feel like the first time. I could see Hogwarts a thousand times and I would still get the feeling of indescribable delight seeing it for a thousand and first time. It feels like that with New York, new book and my favorite musician’s concert.

img_5828

Díky New Yorku, za chvíli jsem zpátky!/Thank you New York, I will see you soon!