Stop two: Chicago, Illinois

Původní plán byl letět do Miami hned po zakončení našeho dobrodružství v Orlandu. Relaxovat na pláži, válet se u vody v teple. Nasávat karibskou atmosféru a hltat dobré jídlo. Už už jsem objednávala letenky do Miami, když z ničeho nic na mě vykoukl velmi levný let z Orlanda do Chicaga. A já chtěla letět! Strašně moc! Kdykoliv se mě v minulosti někdo zeptal, které americké město bych chtěla vidět nejvíc, odpověděla jsem „Chicago“. Jako kdyby mě nějaká neviditelná síla postrkovala právě k tomuto místu. Ten den nepostrkovala, ale veškerou svou silou mě táhla a křičela „Čti ty signály, musíš letět!“ A tak jsem se jen tak náhodou zmínila své nejlepší kamarádce o onom levném letu a zeptala se, zda by nechtěla navštívit Chicago místo Miami. Ona neváhala ani minutu a odpověděla „JO!“ Tak jsem objednaly letenky, rezervovaly airBNB a připravily se na objevování tohoto nádherného města!

Our original plan was to fly to Miami right after finishing our adventures in Orlando. To relax on the beach and just enjoy the ocean, the heat, the atmosphere and some good food. But when we were in the middle of all the planning trying to get flights to Miami, I found a super cheap flight to the city of Chicago. I wanted to go! So badly! Anytime somebody asked me what is my number one city to see, I would say Chicago. It was almost like some invisible power was tugging me in the direction. Well that day it didn’t just lightly tug on me, it pulled me with all its force yelling at me „Read the signs girl, it’s meant to be!“ And so I casually asked my friend if she would want to go to Chicago instead of Miami and she didn‘t hesitate even for a second before answering „YES!“ So we got out flight, we got a reservation at an airBNB and got ready to explore the magnificent city!

Processed with VSCO with f2 preset

Přistály jsme pozdě večer a naše úžasná hostitelka (Češka, to je náhoda co?) nás vyzvedla a dovezla na byt. O hodinu později už jsme spaly, protože na „Větrné město“ rozhodně potřebujete hodně energie!

We arrived late in the evening, were picked up by our amazing airBNB host (who also happened to be Czech!) and were fast asleep an hour later. I mean, you for sure need a lot of energy for the „Windy city.“

První den jsme prošly všechny parky podél pobřeží Michiganského jezera. Procházely jsme se do té doby, než přišel déšť a náš plán tak ukončil o něco dřív. Navštívily jsme Navy Pier, park Maggie Daley, Millennium park, kde se nachází Cloud gate (Fazole), Grant park s Buckingamskou fontánou. Párkrát jsme se projely metrem tam a zpátky, jen proto, že bylo zajímavé vidět město z jiné perspektivy a taky protože pršelo. Nakonec jsme si byly prohlédnout kostel, ve kterém se natáčela rozřazovací scéna z filmu Divergent, koupily něco na zub a vydaly se zpět na byt.

First day, we walked through all the parks on the shore of lake Michigan. Until it started pouring rain, of course, that ended our day a little bit earlier. We wondered around Navy Pier, Maggie Daley park, Millennium park with Cloud gate (the Bean) and the Grant park with the Buckingham fountain. We rode on the train back and forth for a while just because it was really cool to see the city from a different perspective and because it was raining. We went to see a church that Divergent’s sorting ceremony was shot in, got some food and headed back to the apartment.

Druhý den byl celý o krásných výhledech. Hned ráno jsme jely navštívit Willis tower (dříve známou jako Sears tower) abychom si mohly město prohlédnou pěkně z výšky. Tam jsme si také mohly vyzkoušet procházku po skleněné podlaze/výklenku ve zdi, který se nachází ve 103. patře. Po mnoha fotkách, které dokazují, že jsme si lehly na kus skla s více než 100 patry vzduchu pod námi, jsme se vydaly do obrovského Lincoln parku, kde se mimo jiné nachází i ZOO. Počasí i výhled na zbytek města byl perfektní! Pokud se někdy budete nacházet v Chicagu, neexistuje šance, že se vyhnete tradiční Chicagské hluboké pizze (deep dish), je doslova na každém rohu! A i kdybyste se jí vyhnout mohli, radím ať to neděláte, protože je to ta nejlepší pizza na světě! Nacpaly jsme si pupky a pokračovali v denním dobrodružství. Koupily jsme si vstupenky „Sun and stars“ na observatoř John Hancock centra, což znamená, že jsou platné pro dva vstupy ve 48 hodinách a vy tak můžete město vidět ve dne i v noci. My tam dorazily těsně před západem slunce a pár hodiny jen tak posedávaly a nasávaly atmosféru. Byl to jeden z nejkrásnějších zážitků!

Second day was all about the views. First thing in the morning, we went to the Willis tower (former Sears tower) to see the city from above and to experience walking and laying on Sky Deck – a glass ledge/cube that casually hangs from the side of the building on 103rd floor. After, we took a bus to check out Lincoln park ZOO, which was surrounded by a park far bigger than I expected. Both weather and view were absolutely perfect! When you find yourself in Chicago there is no way you can avoid Chicago deep dish pizza, it’s on every other corner. And even if you could avoid it, I advise you not to, it’s the best pizza, you’ll ever have! We filled our bellies with this marvelous dish and continued our adventure. We got sun and stars tickets for John Hancock center’s observatory which meant we could visit twice in 48 hours to see the city in both daylight and night time. We got there right before sunset and just hung out for a few hours until it got dark. It was one of the most beautiful experiences you can get!

Protože jsem obrovský fanoušek Chicago Blackhawks, nemohla jsem město opustit, aniž bych viděla United center, arénu, ve které hrají zápasy. Bohužel se ten týden v Chicagu nehrálo, a tak jsem arénu viděla pouze z venku. Užila jsem si to i tak! Naše další zastávka bylo Adler planetárium. Pro někoho, kdo kdysi pozoroval měsíc skrze teleskop každý večer, studoval noční oblohu v knihách i ve skutečnosti, mluvil o snu jednoho dne pracovat v NASA, to byla velmi zábavná část dne! Ono planetárium se nachází na poloostrově – jsem si 95 % jistá, že to poloostrov není, ale jako popis mi to připadá velice výstižné, takže to tak pojmenuji – ze kterého můžete vidět celé město a jeho panorama z úplně jiného úhlu. Další na řadě byl výlet lodí po řece Chicago a Michiganském jezeře. Krásné a studené! Pak bylo na čase naposled si prohlédnout město z výšky, druhá návštěva John Hancock centra. Zastavily jsme se na začátku Route 66, pár filmových scén, Fazole při západu slunce a známého Chicagského divadla.

Since I’m a huge Blackhawks fan, I couldn’t leave the city without seeing the United center. There were no games that week, therefore I got to see the arena only from the outside. I geeked out anyway! Our next destination was the Adler planetarium. For someone that used to watch the moon through telescope every night, studied the night sky in books and reality, and that used to talk only about working in NASA one day, it was a fun visit! The planetarium is located on peninsula, I am going to call it peninsula even though I’m 95 % sure it’s not considered one, from which you can see the city’s skyline from a totally different and unique angle. We went on a boat tour that took us on both Chicago river and lake Michigan, se pretty and so cold. It was time to see the city from above one more time and then walk around the city. We saw the beginning of route 66, few movie locations, the Bean at sunset, Magnificent mile and Chicago theater.

Další den jsme náš pobyt zakončily krásnou procházkou po Humboldt parku, návštěvou nástěnné malby „Vítejte v Chicagu“ a sprintem na letiště. Měly jsme zhruba dvě hodiny na to dostat se z bytu na letiště a dorazily jsme tam ve 40 minutách. Ale pak jsme se dozvěděli, že jsme na špatném letišti. Stálo nás víc než hodinu dostat se z O’Hare na Midway. Víc než hodinu a obrovské množství sprostých slov! Ale nakonec jsme se tam dostaly včas (a nebyly poslední v letadle!) a po příletu do DC jsme si mohly užít týden spolu v mém druhém domově, kterým je Alexandrie.

We ended our stay the next day with a nice walk around the Humboldt park, a trip to the „Welcome to Chicago“ mural and a run to the airport. We had about two hours to get to the airport and we got there in about 40 minutes. But we were not at the right one and so it took us over an hour to go from O’Hare to Midway. Over an hour and a lot of curse words! But hey, we made it and we got to enjoy each other’s company for a week in Alexandria, that is now my second home.

Advertisements

First stop: Orlando, FL

A tak konečně nadešel ten čas, kdy se má nejlepší kamarádka měla vydat na západ!! Plán byl nabalit kufry a vyrazit objevovat! Neviděly jsme se skoro rok a teď jsme měly k dispozici 16 dní. Týden dovolené a týden doma ve Virginii, aby mohla otestovat můj americký život. Vybraly jsme datum, a pak už zbývalo jen přijít s destinací. Pro kohokoli, kdo nás zná, muselo být víc než jednoduché uhádnout, kam jsme se vydali. Ano, Orlando, už jsme na cestě!!

And so, the time finally came and my best friend was heading west!! Pack our bags and go explore was the plan! We had 16 days together after not seeing each other for almost a year. Week of vacation and week of her getting a little taste of my american life in Virginia. We managed to choose the dates and then it was time to figure out where to go and what to do. For whoever knows us, it must have been super easy to figure out where we would head first. Yes, Orlando, here we come!!

I když jsme obě dvě obrovskými fanoušky Disney, Disney world nebyl naše destinace. Ani Sea World. Universal Studios na druhou stranu, to je něco, o čem jsme snily několik let. Obě žijeme a dýcháme světem Harryho Pottera snad odjakživa a Bradavice okupují první příčku na seznamu míst, kam bychom se rády podívaly!

Even though we’re both big Disney geeks, Disney World was not our destination. No, Sea World either. Universal studios though, that’s something we were dreaming of for years. Since we’re both basically living in the Harry Potter universe, there is no better place for us to visit than Hogwarts!

Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem neuronila pár slz, když jsem procházela zdí, která vedla do Příčné ulice. Když jsem nasedávala na Bradavický Expres. Když jsem se procházela zasněženými Prasinkami s Máslovým ležákem v ruce. Nebo když jsem hodiny zírala na Bradavický hrad. Byl to splněný sen! Měly jsme nachystané oblečení, připínáčky i hůlky. Byly jsme připraveny hrdě reprezentovat naši kolej s úsměvy, které by mohly rozzářit celý širý svět, kdyby náhodou z ničeho nic došla elektřina.

I would lie if I would say I didn’t shed a few tears while stepping through the wall to enter Diagon Alley, while visiting Ollivander’s, while hopping on the Hogwarts Express, while walking through Hogsmeade covered in snow, while trying Butterbeer, while staring at the Hogwarts castle for what seemed to be hours. It was a dream come true! We had outfits, pins, wands, our house pride and smile that could literally light up the whole wide world if the power would suddenly run out.

Nechápejte mě špatně, neříkám, že zbytek onoho zábavního parku nebyl dobrý. Naopak, byla to nádhera! Všechny ty horské dráhy, skutečné i falešné budovy, vystoupení, kostýmy, radost… Všechno to bylo neskutečné, doopravdy. Ale nic se nevyrovná těm prvním krůčkům při vstupu do světa Harryho Pottera, to pro mě bude jeden z nejlepších zážitků celého života!

Now, I’m not saying that the rest of the theme park wasn’t good, it was great for sure! All the roller coasters, fake buildings, real buildings, performances, costumes, joy… All of it was magnificent, truly, but entering the Harry Potter world for the first time is going to be one of my favorite memories of all time

!

 

Grand Canyon

Nádherný přírodní úkaz, kterým je Grand Canyon, se nachází na seznamu milionů cestovatelů. Mě nevyjímaje. A díky mé úžasné host rodině jsem jej mohla vidět dřív, než jsem čekala. 

Grand Canyon is a beautiful natural wonder that is listed on millions of travel bucket lists. It definitely is listed on mine. And thanks to my wonderful host family I got to see it earlier than I expected.

V době, kdy jsme jej navštívili, byla přístupná pouze jižní strana. Severní je otevřena pouze během léta, od května do října. Předem jsme si našli pár tras, které bychom rádi navštívili. Roli hrála délka a náročnost (přece jen s sebou máme děti), ale taky výhled. Obě trasy, které jsme nakonec prošli vřele doporučuji jak zkušeným výletníkům, tak rodinám s dětmi. Navíc se po cestě z/do parku nachází mnoho vyhlídek, které můžete navštívit autem, a kde můžete obdivovat krásy Grand Canyonu.

We visited the Grand Canyon in the beginning of April. In this time, only the South Rim is open for visitors. The North Rim is open May through October. We found a few nice trails beforehand. What was important for us while picking the right ones were length and difficulty of the trail /we were traveling with children after all) as well as the view. The trails we picked at the end are suitable for both experienced hikers and families with children. I highly recommend visiting them. Plus, there are many viewpoints on the drive to/from the park that you can stop at and admire the beauty of Grand Canyon.

South Kaibab Trail

Shoshone Point Trail

Viewpoints

Cherry blossom/Kvetoucí třešně

Národní festival třešňových květů/kvetoucích třešní je v D.C. pořádán na přelomu března a dubna (záleží na počasí) a trvá zhruba 4 týdny. Každoročně přivede více než 1,5 milionů turistů z celého světa. Není se čemu divit, je to nádherná podívaná a velice příjemná oslava přicházejícího jara. Navíc kdo by nechtěl mít vzpomínky po zbytek života v podobě kouzelných fotografií D.C. zasypaným třešňovými květy?

National Cherry Blossom festival in D.C. is held at the end of March/ beginning of April (depending on the weather) and lasts about 4 weeks. Every year this spectacle attracts more than 1,5 million of tourists from all around the world. We can’t blame them, it’s an amazing experience and a pleasant celebration of the upcoming spring. And let’s be honest, who wouldn’t like to keep the memories in hundreds of photos of D.C. magically drowning in cherry blossoms?

Historie této tradice je datována až do roku 1912, kdy Washington D.C. obdržel darem 3000 třešňových stromů od tehdejšího majora Tokya Yukio Ozaki. První dva stromy pak byly zasazeny kolem Tidal basin tehdejší první dámou Helen Herron Taft a manželkou japonského ambasadora Viscountess Chinda. Tento dar a nyní i každoroční festival oslavuje dlouholeté přátelství USA s Japonskem.

History of this festival dates all the way to the year 1912 when Washington D.C. received 3000 cherry trees from the Mayor of Tokyo Yukio Ozaki. The first trees were planted by the First Lady Helen Herron Taft and by Viscountess Chinda, wife of a Japanese ambassador. This gift and festival are supposed to honor and celebrate long-lasting friendship between the US and Japan.

 

Roadtrip #3: Canada

Nejezděte autem až na Niagary, říkali. Je to opravdu daleko, říkali. Ale my jsme neposlechly. Jsme opovážlivci, ničeho se nebojíme! A tak jsme vyrazily na cestu ve 2:30 ráno. Sebevražda nebo výlet snů? Těžko říct…

Don’t drive a car all the way to the Niagara Falls, they said. It’s too far, they said. Oh, well, we did it anyway. We are daredevils after all! And yeah, we got on the road at 2:30am. Suicide or a roadtrip of our dreams? One cannot simply tell…

Sobota, 2:10 ráno. Zvonění budíku. Věřte mi, po třech hodinách spánku se mi opravdu nechtělo vstávat. Na sekundu jsem zvažovala, zda by nebylo lepší zůstat v posteli a nejezdit do Kanady. Jenže pak jsem si představila výhled na nádherné Niagarské vodopády a šla se obléct. Jedna z mých kamarádek a spolu cestovatelek u mě tu noc přespávala, společně jsme naložily věci do auta a vydaly se vyzvednout další kamarádku. U ní jsme přeskládaly tašky z našeho auto do jejího a vyjely jsme na cestu za čtvrtou a poslední členkou naší malé výpravy. Kolem 3:30 ráno jsme již seděly naskládané ve třetím autě dne, obklopeny tunou teplého oblečení, všemi možnými zdravými i nezdravými svačinkami a kupou nadšení!

Saturday, 2:10am. My alarm clock went off and trust me, after 3 hours of sleep I didn’t want to get up. For a second I was seriously considering staying in bed over going to crazy cold Canada, but then I pictured the Niagara Falls and got dressed. One of my friends and co-travelers was sleeping over, we got all our stuff to my car and drove to another friend. There, we’ve put all the bags to her car and drove to pick up a fourth person of our small travel group. Around 3:30am we were in a third car of the day, packed with warm clothes, all kind of healthy and unhealthy snacks and a whole lot of enthusiasm!

Po 7 hodinách řízení (díky Bohu, že já mohla spát na zadním sedadle), jídla a unavené konverzaci s občasnými zastávkami pro benzín a na toaletu jsme dojeli na americko-kanadské hranice. Zdravíme Kanadu!!

After 7 hours of driving (thank God I could sleep in the back seat), eating and tired chat with a few gas and bathroom stops, we got to the American-Canadian border and we crossed. Hello “Great White North”!

Rychlá zastávka na Niagarských vodopádech a my jsme zpět na cestě. Toronto, už jedeme! Jediný problém, který provázel náš kanadský výlet bylo internetové spojení. I když jsem měla roaming a zahraniční data, vnoučata bych měla dřív, než by se mi načetla stránka na Internetu. Bohužel jsme byly odkázané jen na Wi.Fi, a tak ihned po zaparkování naše kroky zamířily do Starbucks. 

Quick stop at the Niagara Falls and we were back on road. Toronto, here we come! The only problem that occurred while we were spending our weekend in Canada was the internet. Even though I had roaming and international data, I would get grandchildren sooner than a site would load on my phone. Basically, we were reliant on Wi-Fi and so our first stop was Starbucks (obviously).

Jízda trajektem na Torontské ostrovy je něco, co bych doporučila každému, kdo chce navštívit Toronto. Výhled na město, to panorama. Prostě nádhera!

Taking ferry to the Toronto islands is something I would consider doing while staying in Toronto. The view of the city, the skyline, is simply wonderful!

Když jsem procházela ulicemi Toronta, připadala jsem si jako v New York City. Samozřejmě že ta města nejsou identická, ale myslím, že jsou si dost podobná (a možná je to jen můj pocit). Když cestuji, je pro mě důležité si ono místo projít a prohlédnout. Další důležitou součástí (ne-li důležitější) je kultura a kuchyně. Co jiného si dát na večeři v Kanadě než poutine (=smažené hranolky s hnědou omáčkou – gravy – navrch posypané tvarohovým sýrem – Kanadská kuchyně). Vynikající!!

Walking the streets of Toronto, I felt like wandering around much calmer New York City. Of course, it doesn’t look exactly the same, but there are some similarities (or maybe it’s just me). Although it’s important to see the place I visit, I like to experience the culture and cuisine as well. While in Canada, what else to try out for dinner than poutine – Poutine on Wikipedia. Delicious!!

A jsme na cestě zpět na Niagarské vodopády, včas na světelnou show. Po ní hurá na ubytování a do postele pro zasloužený odpočinek.

And we’re on our way back to Niagara Falls to see the light show and then to get to our AirBNB and get a well-deserved rest.

Neděle byla nádherná, sice studená, ale slunečná a bez větru. Perfektní den na další návštěvu vodopádů a výlet na vyhlídkovou věž Skylon Tower.

Sunday was beautiful, still cold but sunny and not that windy. A perfect day to re-visit the falls and see the spectacular beauty from an observation deck at Skylon Tower.

Po nakoupení pár suvenýrů – to abychom s sebou měly něco na připomínku naší první návštěvy Kanady (přece jen jsme turisté), jsme byly připraveny na cestu zpět domů. Když jsme překračovaly hranice do Kanady, celník byl usměvavý a po jedné či dvou otázkách a orazítkování pasu nás s přáním hezkého pobytu pustil dál. Při překračování hranic zpět na americkou půdu jsme se setkaly s otráveným celníkem, který nám kladl milion otázek (některé párkrát – nejspíš zapomněl, že už se nás ptal nebo prostě nedával pozor). Alespoň, že nás pustil…

After getting some souvenirs to remember our first visit to Canada (huh, we’re tourists after all), we were ready to get back on the road and back home. Let me tell you one thing about crossing the boarders on Rainbow bridge. Going to Canada is simple! The officer was super nice and smiley and after a question or two, he stamped our passports and wished us a nice stay. Boom, we were in Canada. Coming back was not that fun. The officer was annoyed, asked us millions of questions (few times – I guess he forgot he asked before or he hasn’t pay attention) but at least he had let us in…

No a po dalších 7 hodinách (+30 min +30 min) jízdy jsme byly doma. V pořádku a v časovém předstihu. Dokázaly jsme to! Když jste dobrodruh a chcete procestovat celý svět, nic Vás nemůže zastaví. Vzdálenost, počasí, cena, spánková deprivace. Nic! Děkuji svým úžasným kamarádkám ze skvělý víkend a stovky fotek (doslova) ♥

After another 7 hours (+30 mins + 30 mins) of driving, we were home. Safe and sound. Earlier than expected. We made it! When you are an adventurer and you want to see the world, nothing can stop you. Distance, weather, money situation, sleep deprivation. Nothing! Thanks girls for the incredible weekend and literally hundreds of pictures ♥

Vánoční čas v USA/Christmas time in the US

Je veřejně známo, že Vánoce jsou mým nejoblíbenějším svátkem roku. Rozhodně tuto nijak netajím. Už od září jsem poslouchala koledy, plánovala pečení, výzdobu a dárky a otravovala svým nadšením všechny kolem. Procházela jsem obchody s vánoční výzdobou, posílal pohledy rodině a přátelům, sledovala vánoční filmy. Předem jsem věděla, že bude těžké trávit to nejkrásnější období roku daleko od rodiny, ale byla jsem odhodlaná užít si to, jak nejvíc to jen jde!

It’s quite well known that Christmas is my favorite holiday. I definitely don’t keep it a secret. I’ve been listening to Christmas songs since September, I’ve been planning all the baking, the gifts. I’ve been wondering through decorated stores, sending Christmas cards, watching Christmas movies. And I was going on and on about it, driving everyone around me slightly insane. I knew it will be hard to spend the most wonderful time of the year away from my family, but I was determined to enjoy every single bit of it!

Prvním krokem bylo pečení českého vánočního cukroví. I když mám pocit, že jsem pekla tak měsíc v kuse, ve skutečnosti to byl jen týden nebo dva. Pekla jsem pro sebe, pro rodinu, pro sousedy i pro naprosto cizí lidi (byla jsem pozvána na Vánoční večírek s výměnou cukroví).

So I started baking al the Czech Christmas cookies I love so much. Even though I feel like I’ve baked for a month straight, it has only been a week or two. I’ve baked for myself, for my family, for the neighbors and for absolute strangers (I’ve been invited to a Christmas Cookie Swap).

Když bylo cukroví hotovo, přišel na řadu adventní kalendář. Prosinec bez čokoládového kalendáře na odpočítávání dnů do Vánoc není prosinec! A tak jsem pořídila rovnou tři, pro sebe i pro kluky. Část jejich vánočního dárku ode mě byl “Adventní kalendář” (ano pojmenovala jsem ho tak sama). Vypadalo to zhruba takto: 24 balíčků napěchovaných menšími dárky jako omalovánky a pastelky, pěna do koupele, bublifuky, karetní hry, malé sady puzzle a jiné.

Baking done, now it’s time for the advent calendar. December without a chocolate advent calendar is not December. I got three, one for me and two for the boys. A part of their Christmas gift from me was “the Advent calendar”. 24 bags or boxes full of little presents such as coloring books and pencils, bath fizzers, bubbles, card games, puzzles and other.

6. prosince k nám zavítal Mikuláš (ano, spletla jsem si data a tak přišel o den později – dlouhá cesta z ČR) a klukům přinesl sladkosti a dárečky v punčochách pověšených na krbu. Vyprávění o tom jak to u nás chodí, vyděsilo Bennetta natolik, že se na peklo ptal ještě dalších pár dní. Cítila jsem se hrozně, ale je to česká tradice a já se o ni chtěla podělit. A oni se se mnou podělili o Santu.

On the 6th of December we got a visitor, Mikuláš (Mikuláš – Czech tradition). And yes, he came a day later because I was confused/forgot the right date, but let’s just pretend he had to travel for a long time because of the distance. He brought sweets and other presents in the boys’ stockings. The story I told the boys about our tradition scared Bennett so much, he has been asking about hell for sever days after that. I felt bad, but I wanted to share our amazing traditions. They shared Santa with me as well.

Vánoční výzdoba domu proběhla hned po Díkuvzdání a tak jsem se naším nádherným vánočním stromečkem mohla kochat celý měsíc před Štědrým dnem. Ten pocit, kdy jsem dostala punčochu s mým jménem, byl ohromující! Možná je to maličkost, ale pro mě znamenala hodně. A pak přišla na řadu všechna ta světýlka. Den po dni přibývala výzdoba na okolních domech a já trávila nejeden večer procházkou po sousedství a obdivováním těch nádherných výzdob i naprostých šíleností.

We started decorating the house right after Thanksgiving and I could admire our Christmas tree a whole month before Christmas day. The feeling I got when I received a stocking with my name was absolutely amazing! It might be a little thing but I meant a lot to me. And then we have all the lights. Everyday there were new decorations all around the neighborhood and I’ve spent more than one night wondering around, admiring all the beauty and craziness.

A nakonec nadešel i ten dlouho očekávaný Štědrý večer. Co si budeme vykládat, byl to ten nejtěžší den za celých 6 měsíců tady. Byla jsem daleko od rodiny, tradic a všeho, co si s Vánoci spojuji. Začátek dne probíhal skvěle. Slavnostní brunch u prarodičů, skype hovory s rodinou v Česku jak u jejich večeře, tak u rozbalování dárků. Ale jakmile se setmělo u nás ve Virginii, došlo mi, že české Vánoce mě nečekají. Dívala jsem se na Tři oříšky pro Popelku a padl na mě smutek. Slzy přišly, když mi volala moje starší sestra, aby zjistila, jak se mám a jak to u nás vypadá a další asi půlhodinový záchvat breku přišel v kostele na mši. Potom jsem se ale cítila skvěle. Potřebovala jsem ze sebe všechen ten smutek a stesk dostat a jak se ukázalo, právě tohle byl nejlepší způsob jak to udělat.

Finally, the day we’ve all waited for was here. I’m not going to lie; it was the hardest day in the past 6 months. I was away from the family, traditions and everything I associate with Christmas. The first half of the day was great. Festive brunch at grandparents’ house, skype calls with my family while they were having dinner and were unwrapping their presents. But as soon as it got dark, I understood that I won’t be getting the Czech Christmas. I was watching a Czech Christmas movie and I got really sad. I started crying as soon as my older sister called to check how I’m doing and what’s happening at our place. Another crying attack happened during a Christmas mass. After that I felt good. I think I’ve needed to get all the sadness and nostalgia out of my system and this turned out to be the perfect solution.

Přejděme teď ale na veselejší část a to bylo ráno 25. Kluci přiběhli do mého pokoje přesně v 7:06, skočili ke mně do postele s výkřiky jako “Vzbuď se, vzbuď se, v noci tady byl Santa!! Pojď s námi rychle dolů!” A tak jsem běžela s nimi. To jak byli nedočkaví a natěšení bylo naprosto úžasné. Já byla šťastná už jen proto, že byli šťastní oni. A že byl důvod. Kluci dostali dárky od Santy, od maminky, od tatínka, od Stelly (našeho boxera), ode mě. Byla to krása.

Let’s get to the happy part that is the morning of the 25th. The boys ran into my room at exactly 7:06, jumped into my bed with “Kristýna, Kristýna wake up, Santa has been here!! Come with us downstairs!” kind of alarm clock. So I went. They were so excited and they just couldn’t wait, it was amazing. Seeing them happy made me happy. And there was reason for them to be happy. They got present from mommy and daddy, Stella (our boxer) and from me. It looked splendid.

I já dostala dárky. Mnohem víc než bych čekala!! Největší radost mi ale dělalo jejich nadšení, když rozbalili dárky ode mě. Vždycky jsem dárky ráda dostávala, ale teď mi dělá větší radost je rozdávat. Co se to se mnou jenom děje?? 

I got presents as well. Way more than I would ever expect!! But what made me happy the most was seeing them opening my presents for them. I’ve always loved getting presents but no I love to give a little bit more. What’s happening to me??

Prohlídka Bílého domu/White House tour

Když bydlíte zhruba 30 minut od DC, je skoro nevyhnutelné se nezúčastnit prohlídky Bílého domu alespoň jednou. No a tak po 6 měsících nadešel čas a i já se jedné zúčastnila. A dokonce s celou rodinou.

When you live approximately 30 minutes away from DC it’s almost inevitable to avoid one of the White House tours. So after 6 months of living here I finally got myself into one. And I went with the rest of the family as well.

img_7730

Myslím si, že prohlídka v období Vánoc je ta nejkrásnější! (Sice nemám s čím srovnávat ale co už…) Rozhodně to byl zážitek, na který jen tak nezapomenu!

I think that a tour at Christmas time is the most beautiful one! (Even though I don’t have any other one to copare it with, whatever…) It was definitely an experience I won’t fotget for a while!