Loučení/Saying goodbye

„Jak jen jsem šťasten, že znám někoho a něco s kým a čím je tak zatraceně těžké se rozloučit.“ – Evans G. Valens

„How lucky I am to to have known somebody and something that saying goodbye to is so damned awful.“ – Evans G. Valens

Týden před odletem byl naplněn nejen balením a nakupováním ale také loučením. Loučením s rodinou a přáteli. Věděla jsem, že většinu rok (nebo dva) neuvidím. „Na živo“ možná nikoho!

The week before my flight was packed with packing as well as with saying goodbye. Saying goodbye to my family and friends. I knew that most of them I would not see for a whole year (or two). „Face to face“? Maybe nobody!

 

 

Abych pravdu řekla, je těžké o tom mluvit či psát! Slovy nelze vyjádřit, co pro mě znamenalo říct mým oblíbeným lidem sbohem na tak dlouhou dobu. Jediné, co mohu poskytnout, jsou fotky z mých posledních dnů s nimi a úsměv, který se mi objeví na tváři, kdykoli s nimi mluvím nebo jen vzpomínám… Takový trapný kýč!!!! (Bude to i horší! :D)

To be honest, its quite hard to talk or write about these moments! I can‘t describe what it meant me to say goodbye to my favorite people of all for such a long time. I can only provide photos and a smile, that appears on my face every time I talk to them or think about them… Oh yes, bring on the cheesiness!!!! (It will get even worse! :D)

Děkuji všem svým skvělým kamarádům, kteří se se mnou přišli rozloučit. Děkuji za fotky, videa a Vaši přítomnost! Chybíte mi ♥

Thank you my wonderful friends, that you came to say goodbye. Thank you for the photos, videos and your presence! I miss you ♥

 

 

Představte si, že opouštíte lidi, se kterými trávíte skoro každý den po dobu devatenácti let (jinými slovy rodina). Zní to skvěle, že? Zezačátku! Když si pak uvědomíte, co se doopravdy děje, slzy se nedají zastavit.

Now try to imagine leaving the people you spend almost every day with for the last nineteen years (also known as family). Sounds awesome, right? Yeah, maybe at the beginning! By the time you realize what is actually happening, you can‘t stop the tears from coming.

 

 

 

 

Dost smutku a loučení!! Přilétáme do USA…

That’s it! No more sadness and goodbyes! We are landing in the US…

 

Předodletová horečka/Pre-departure madness

Vzhledem k tomu, že maturitu jsem skládala necelé tři týdny před odletem a všechen svůj volný čas jsem strávila učením nebo předstíráním, že se učím (většinu času), byly ty poslední dny doma celkem hektické.

I graduated from high school at the end of May and I was supposed to leave for training school in less than three weeks after that, so all of my free time was taken by studying or at least pretending it. The last days at home were pretty hectic.

Pořízeno aplikací Lumia Selfie

Kufry jsem si prohlížela měsíce, aniž bych si nějaký koupila, což vedlo k rychlonákupu na internetu asi týden před odletem. Ve stejné době jsem nakoupila taky hordy kosmetiky, kterou jsem nakonec stejně nevzala s sebou (těžké – rozhodně, zbytečné – nemyslím si!) a dárky pro rodinu (sladkosti, plyšový Krteček, sladkosti, pivní kosmetika, sladkosti, knížka Krteček, sladkosti, stolní minihru, sladkosti). Doktory a úřady jsem obletěla v posledních dvou pracovních dnech. Měla jsem štěstí a všechno vyšlo, ale pokud nechcete mít nervy na dranc, radím, ať to neděláte!

I was looking at new suitcases for months but I didn’t bring myself to actually pick and buy them which led to a really quick internet shopping session less than week before my departure. I bought a ridiculous amount of cosmetics which I ended up not taking anyway (heavy – definitely, useless – I don’t think so!). I also bought some presents for my host family (candy, Little Mole toy, candy, beer cosmetics, candy, Little Mole book, candy, mini board game, candy). All the medical and office stuff was taken care off in the last two days. I was lucky that everything went well, but if you don’t actually want to loose your mind while dealing with this stuff, I suggest not doing it like that!

WP_20160525_12_52_42_Pro

Pak přišel čas na balení. Po několika hodinách prokrastinace v pokoji plném harampádí jsem se dokopala ty kufry nabalit. Všechno, co jsem chtěla sbalit, se vešlo! Vítězné hurá bylo ovšem po několika sekundách nahrazeno zoufalým kvílením, když jsem zjistila, kolik kilo nadváhy ty kufry mají. A tak se vyhazovalo, přeorganizovávalo a zase vážilo. Pořád dokola. Dva dny! Nakonec jsem to ale zvládla. Důvodem bylo zoufalství a nával vzteku, během kterého jsem vyházela polovinu kufru s tím, že to potřebovat nebudu. Hm, když se na to zpětně dívám, udělala jsem pár chyb. Co už…

Then came the time of packing. After many hours of procrastination in a room full of s*** I finally packed the damn suitcases. All I wanted to take with me was packed! The sweet hooray was replaced by desperate wailing in just a few seconds. I found out that both of my suitcases are many kilos over the required weight. So I started unpacking, reorganizing and weighing. Again and again. For two days. After all of that, I made it. The cause of that was my desperation and anger tantrum during which I threw half of the things (that I thought were useless) out of the suitcase. Well, looking back, I think I made a few mistakes. Whatever…

Pořízeno aplikací Lumia Selfie

 

Přihláška a matching proces/Appliccation and matching process

Přihlášku jsem začala vyplňovat hned v den informační schůzky. Veškeré osobní informace, zdravotní záznamy, zkušenosti s dětmi, preference, reference, fotky a video. O ano, všechno a ještě mnohem víc v jedné přihlášce!

I started filling out the application form on the day of the informational meeting. Personal information, medical records, chilcare experience, preferences, references, photos and video. Oh yeah, this and a lot more in only one application!

Přihláška samotná byla sepsána rychle. Pak ale přišly opravy a doplňky. A nakonec reference. Jsem líná (ti, co mě znají, to potvrdí) a obvolávat lidi kvůli referencím je namáhavá aktivita, které jsem se vyhýbala jako čert kříži! Přihlášku jsem dokončila koncem prosince, ale bez videa. Nápadů jsem měla plno a video jsem po měsíci dokonce i natočila. Co už jsem ale nezvládla, bylo editování. Zkoušela jsem to minimálně pětkrát a vzhůru jsem zůstala až do dvou ráno. Nevyšlo to. Takže jsem se rozhodla nechat přihlášku bez videa (menší šance, že si vás rodina vybere) a doufat v nejlepší.

The application itself was written quickly. Then it came to the corrections and adding more stuff into it. And then the references. I’m super lazy (those of you who know me will agree) and calling people because of references is a tiring thing I didn‘t want to go through! I finished the application at the end of December, though it was missing the video. I had plenty of ideas and after a month  I finally realized them. I managed to record the video but the editing part just couldn’t happen. I tried and tried, sometimes until 2am. I ended up giving in. I made a decision of submitting the application without the video (even though there is a smaller chance of getting a match) and hoping for the best.

Pár se mi jich přece jen ozvalo, yaaay. Zdlouhavě a zbytečně to popisovat nehodlám, všude je to stejné. Rodina, líbí/nelíbí, rodina, líbí/nelíbí… Jediné, co bych zmínila, je, že můj konečný match byla třetí rodina, která se mi ozvala. To, že jsem video neměla, jim nevadilo, důležitější pro ně byly osobnost a zkušenosti. Díky bohu!

Eventually some families appeared, yaay. I’m not going to describe the whole never-edning process in detail. Family, you like/dislike them, family, you like/dislike them… The only thing I would like to mention is that my final match was a third family that reached out to me. The fact that I didn’t have a video didn’t bother them. My personality and experience was much more important. Thank god!

Proces stěhování do Alexandrie, Virginie, USA začíná…

The process of moving to Alexandria, Virginia, USA shall begin…

WP_20160322_17_03_34_Pro

 

Začínáme/Starting

“Jak, kdy a proč ses rozhodla stát se au-pair?” To je otázka, kterou jsem za posledních pár měsíců slyšela asi tisíckrát. A odpověď zní: “Těžko říct…”

“How, when and why have you decided to become an au-pair?” That’s the one question I’ve heard a thousand times in the last few months. And my reply: “Hard to say, really…”

Když jsem byla malá, profese, kterou jsem chtěla vykonávat, se měnila ze dne na den. Lékařka, právnička, astronautka, prezidentka, veterinářka, lovkyně tornád… To, že po střední škole půjdu na vysokou, byla samozřejmost. Věděla jsem ale, že chci odjet studovat do zahraničí. Alespoň na nějakou dobu… Takže na konci třetího ročníku jsem si řekla, že je čas prozkoumat své možnosti. Našla jsem si agenturu, která pomáhá českým studentům se vším ohledně univerzit v Británii. Vzala jsem s sebou svou nejlepší kamarádku (přece nepojedu nikam sama!) a odjely jsme do Prahy na informační seminář zjistit víc.

When I was little, the job I wanted to do changed every day. A doctor, a lawyer, an astronaut, a prezident, a vet, a tornado hunter… I certainly wanted to go to university right after high school. I also knew, I’d love to study abroad. At least for a while… So, at the end of my junior year I decided that it’s about time to actually look into it and explore my opportunities. I found an agency that helps Czech students with all the British universities related things. I told about it my best friend (I didn’t wanna go alone!) and we went to Prague to find out more.

DSC01030WP_20160415_09_49_11_Pro

Obě nás to nadchlo. Vždyť studovat v Británii je náš sen! A zatímco ona začala vybírat obor a univerzitu, já si uvědomila, že to není “to pravé ořechové”… 

We were both so excited. It was our dream to study in Britain! By the time she was getting through all the majors and unis, I discovered it was not really the “it” thing for me…

Cítila jsem, že nejsem připravená jít na vysokou školu. Netušila jsem, co bych chtěla studovat nebo jakou práci bych v budoucnu chtěla mít. Učitelství, filologie, management cestovního ruchu nebo meteorologie? Co takhle ani jedno??

I felt like I wasn’t ready to go to university. I didn’t know what I’d like to study or what job I’d like to do. Teaching, filology, tourism management, meteorology? How about no??

Když jsem jednoho zářijového dne roku 2015 narazila na již dávno uložený odkaz agentury specializující se na au-pair pobyty (dá se to tak vůbec říct??), řekla jsem si, že nic nedám za to, když se dozvím trochu víc. Něco málo jsem si zjišťovala už roky předtím. Informovala jsem se jen zlehka, sledovala jsem životy jiných českých au-pairek a záviděla jim. Nikdy mě ale nenapadlo, že bych odjela já sama. Natož po střední škole! Mé podvědomí ale bylo prozíravější, a tak uložilo již dříve zmiňovaný odkaz, a naprosto zhatilo mé vysokoškolské plány, protože o dva týdny později už jsem seděla v Olomouci na (dalším) informačním semináři se stejnou kamarádkou a stejným nadšením jako onehdy v Praze. Tentokrát mi to nadšení ale vydrželo!

So, when one September day I came across a saved link of agency specialising in au-pair experiences I said to myself sure, why not to find out more about it. Years before that I had actually read a few things about it, I read some Czech au-pair blogs and I envied those girls. But I had never thought about leaving myself. And certainly not right after high school! Well my subconciousness had known better, so it saved that earlier mentioned link and absolutely changed my uni plans. Because two weeks later I’ve been at an infomational meeting in Olomouc with that same friend of mine and the same excitement as in Prague. This time though, it didn’t go away!

foto0027