Je veřejně známo, že Vánoce jsou mým nejoblíbenějším svátkem roku. Rozhodně tuto nijak netajím. Už od září jsem poslouchala koledy, plánovala pečení, výzdobu a dárky a otravovala svým nadšením všechny kolem. Procházela jsem obchody s vánoční výzdobou, posílal pohledy rodině a přátelům, sledovala vánoční filmy. Předem jsem věděla, že bude těžké trávit to nejkrásnější období roku daleko od rodiny, ale byla jsem odhodlaná užít si to, jak nejvíc to jen jde!
It’s quite well known that Christmas is my favorite holiday. I definitely don’t keep it a secret. I’ve been listening to Christmas songs since September, I’ve been planning all the baking, the gifts. I’ve been wondering through decorated stores, sending Christmas cards, watching Christmas movies. And I was going on and on about it, driving everyone around me slightly insane. I knew it will be hard to spend the most wonderful time of the year away from my family, but I was determined to enjoy every single bit of it!
Prvním krokem bylo pečení českého vánočního cukroví. I když mám pocit, že jsem pekla tak měsíc v kuse, ve skutečnosti to byl jen týden nebo dva. Pekla jsem pro sebe, pro rodinu, pro sousedy i pro naprosto cizí lidi (byla jsem pozvána na Vánoční večírek s výměnou cukroví).
So I started baking al the Czech Christmas cookies I love so much. Even though I feel like I’ve baked for a month straight, it has only been a week or two. I’ve baked for myself, for my family, for the neighbors and for absolute strangers (I’ve been invited to a Christmas Cookie Swap).
Když bylo cukroví hotovo, přišel na řadu adventní kalendář. Prosinec bez čokoládového kalendáře na odpočítávání dnů do Vánoc není prosinec! A tak jsem pořídila rovnou tři, pro sebe i pro kluky. Část jejich vánočního dárku ode mě byl “Adventní kalendář” (ano pojmenovala jsem ho tak sama). Vypadalo to zhruba takto: 24 balíčků napěchovaných menšími dárky jako omalovánky a pastelky, pěna do koupele, bublifuky, karetní hry, malé sady puzzle a jiné.
Baking done, now it’s time for the advent calendar. December without a chocolate advent calendar is not December. I got three, one for me and two for the boys. A part of their Christmas gift from me was “the Advent calendar”. 24 bags or boxes full of little presents such as coloring books and pencils, bath fizzers, bubbles, card games, puzzles and other.
6. prosince k nám zavítal Mikuláš (ano, spletla jsem si data a tak přišel o den později – dlouhá cesta z ČR) a klukům přinesl sladkosti a dárečky v punčochách pověšených na krbu. Vyprávění o tom jak to u nás chodí, vyděsilo Bennetta natolik, že se na peklo ptal ještě dalších pár dní. Cítila jsem se hrozně, ale je to česká tradice a já se o ni chtěla podělit. A oni se se mnou podělili o Santu.
On the 6th of December we got a visitor, Mikuláš (Mikuláš – Czech tradition). And yes, he came a day later because I was confused/forgot the right date, but let’s just pretend he had to travel for a long time because of the distance. He brought sweets and other presents in the boys’ stockings. The story I told the boys about our tradition scared Bennett so much, he has been asking about hell for sever days after that. I felt bad, but I wanted to share our amazing traditions. They shared Santa with me as well.
Vánoční výzdoba domu proběhla hned po Díkuvzdání a tak jsem se naším nádherným vánočním stromečkem mohla kochat celý měsíc před Štědrým dnem. Ten pocit, kdy jsem dostala punčochu s mým jménem, byl ohromující! Možná je to maličkost, ale pro mě znamenala hodně. A pak přišla na řadu všechna ta světýlka. Den po dni přibývala výzdoba na okolních domech a já trávila nejeden večer procházkou po sousedství a obdivováním těch nádherných výzdob i naprostých šíleností.
We started decorating the house right after Thanksgiving and I could admire our Christmas tree a whole month before Christmas day. The feeling I got when I received a stocking with my name was absolutely amazing! It might be a little thing but I meant a lot to me. And then we have all the lights. Everyday there were new decorations all around the neighborhood and I’ve spent more than one night wondering around, admiring all the beauty and craziness.
A nakonec nadešel i ten dlouho očekávaný Štědrý večer. Co si budeme vykládat, byl to ten nejtěžší den za celých 6 měsíců tady. Byla jsem daleko od rodiny, tradic a všeho, co si s Vánoci spojuji. Začátek dne probíhal skvěle. Slavnostní brunch u prarodičů, skype hovory s rodinou v Česku jak u jejich večeře, tak u rozbalování dárků. Ale jakmile se setmělo u nás ve Virginii, došlo mi, že české Vánoce mě nečekají. Dívala jsem se na Tři oříšky pro Popelku a padl na mě smutek. Slzy přišly, když mi volala moje starší sestra, aby zjistila, jak se mám a jak to u nás vypadá a další asi půlhodinový záchvat breku přišel v kostele na mši. Potom jsem se ale cítila skvěle. Potřebovala jsem ze sebe všechen ten smutek a stesk dostat a jak se ukázalo, právě tohle byl nejlepší způsob jak to udělat.
Finally, the day we’ve all waited for was here. I’m not going to lie; it was the hardest day in the past 6 months. I was away from the family, traditions and everything I associate with Christmas. The first half of the day was great. Festive brunch at grandparents’ house, skype calls with my family while they were having dinner and were unwrapping their presents. But as soon as it got dark, I understood that I won’t be getting the Czech Christmas. I was watching a Czech Christmas movie and I got really sad. I started crying as soon as my older sister called to check how I’m doing and what’s happening at our place. Another crying attack happened during a Christmas mass. After that I felt good. I think I’ve needed to get all the sadness and nostalgia out of my system and this turned out to be the perfect solution.
Přejděme teď ale na veselejší část a to bylo ráno 25. Kluci přiběhli do mého pokoje přesně v 7:06, skočili ke mně do postele s výkřiky jako “Vzbuď se, vzbuď se, v noci tady byl Santa!! Pojď s námi rychle dolů!” A tak jsem běžela s nimi. To jak byli nedočkaví a natěšení bylo naprosto úžasné. Já byla šťastná už jen proto, že byli šťastní oni. A že byl důvod. Kluci dostali dárky od Santy, od maminky, od tatínka, od Stelly (našeho boxera), ode mě. Byla to krása.
Let’s get to the happy part that is the morning of the 25th. The boys ran into my room at exactly 7:06, jumped into my bed with “Kristýna, Kristýna wake up, Santa has been here!! Come with us downstairs!” kind of alarm clock. So I went. They were so excited and they just couldn’t wait, it was amazing. Seeing them happy made me happy. And there was reason for them to be happy. They got present from mommy and daddy, Stella (our boxer) and from me. It looked splendid.
I já dostala dárky. Mnohem víc než bych čekala!! Největší radost mi ale dělalo jejich nadšení, když rozbalili dárky ode mě. Vždycky jsem dárky ráda dostávala, ale teď mi dělá větší radost je rozdávat. Co se to se mnou jenom děje??
I got presents as well. Way more than I would ever expect!! But what made me happy the most was seeing them opening my presents for them. I’ve always loved getting presents but no I love to give a little bit more. What’s happening to me??
BERGI THE ADVENTURER 