Julia

Julia si zaslouží vlastní článek. Právě dnes (volaly jsme si a nemůžu všechno tohle dostat z hlavy!). Právě ona byla první člověk (kromě mé host rodiny), kterého jsem tady poznala. Vzala mě na mražený jogurt a povídala mi o svém životě au-pair. A já naprosto ohromeně poslouchala a vyptávala se. Ona i její zážitky a historky byly neskutečně zajímavé! A pak jsme se domluvily na playdate. Děti budou mít víc kamarádu na hraní a mi jedna druhou, když bude krize. Ideální. Když jsem ji viděla s jejími dětmi, chtěla jsem být jako ona. Přísná, ale milující a spravedlivá. Stala se pro mě vzorem, starší sestrou, úžasnou kamarádkou, cestovatelským parťákem a člověkem, který v mém životě a srdci bude mít vždy místo jisté!

Julia deserves her own article. Today (we FaceTimed and now I can’t get my mind off of her!). She was the first person (except my host family) that I’ve met here. She took me out to get FroYo and she talked about her au-pair life here. I listened, absolutely stunned, and I asked questions. She was so interesting. Her and all her stories and experiences! After that, we managed to plan a playdate. The kids will have more friends to play with and we will have each other to spend our work time together. How convenient. When I’ve seen her with her host kids, I wanted to be like her. She was strict but at the same time so loving and fair. She became an idol for me, an older sister, an amazing friend, travel buddy and a person that will always have a place in my heart and in my life!

Julia, I am unbelievably grateful that we’ve met and for every moment that we got to spend together. I won’t be able to thank you enough. Ever! For everything we did, for everything we talked about, for your help, your presence, your friendship and your love. For you! I love you so very much and it’s hard not to have you around every day. Even though we don’t talk as much as we would like to, we will never be without each other. You are my person!!

Je to 121 dní, co jsem ji naposledy viděla, skutečnou, stát naproti mě. Stála jsem ve dveřích, ubrečená a napuchlá, neschopná odejít, protože jsem věděla, že když tak udělám, na strašně dlouhou dobu ji neuvidím. Právě tohle je ta nejúžasnější a nejhorší část na cestování a bydlení v cizí zemi. Poznáte lidi, kteří se v krátkém čase stanou Vašimi přáteli a rodinou, ale musíte je opustit. Nebo, jako v našem případě, oni musí opustit Vás. Řeknete, že to není naposledy, co se vidíte, ale jak to můžete vědět jistě? Nemůžete. Ani my nemohly, ale stejně jsme tak udělaly… Uvidíme se brzy. Červenec je tady jako na koni!

It’s been 121 days, since I’ve seen her, real, standing in front of me. I was standing in front of her door crying. I wasn’t able to leave. I knew if I would do so, I wouldn’t see her again for a long period of time. This is the best and the worst part about traveling and living in other countries. You meet people that become so important for you, they become your friends, your family and then you have to leave them. Or in other cases, they have to leave you. You can say it’s not the last time you see each other. But how can you know? You can’t! We couldn’t be sure but we said so anyway… I’ll see you soon. July is going to be here shortly!

 

 

 

Advertisements

Vánoční čas v USA/Christmas time in the US

Je veřejně známo, že Vánoce jsou mým nejoblíbenějším svátkem roku. Rozhodně tuto nijak netajím. Už od září jsem poslouchala koledy, plánovala pečení, výzdobu a dárky a otravovala svým nadšením všechny kolem. Procházela jsem obchody s vánoční výzdobou, posílal pohledy rodině a přátelům, sledovala vánoční filmy. Předem jsem věděla, že bude těžké trávit to nejkrásnější období roku daleko od rodiny, ale byla jsem odhodlaná užít si to, jak nejvíc to jen jde!

It’s quite well known that Christmas is my favorite holiday. I definitely don’t keep it a secret. I’ve been listening to Christmas songs since September, I’ve been planning all the baking, the gifts. I’ve been wondering through decorated stores, sending Christmas cards, watching Christmas movies. And I was going on and on about it, driving everyone around me slightly insane. I knew it will be hard to spend the most wonderful time of the year away from my family, but I was determined to enjoy every single bit of it!

Prvním krokem bylo pečení českého vánočního cukroví. I když mám pocit, že jsem pekla tak měsíc v kuse, ve skutečnosti to byl jen týden nebo dva. Pekla jsem pro sebe, pro rodinu, pro sousedy i pro naprosto cizí lidi (byla jsem pozvána na Vánoční večírek s výměnou cukroví).

So I started baking al the Czech Christmas cookies I love so much. Even though I feel like I’ve baked for a month straight, it has only been a week or two. I’ve baked for myself, for my family, for the neighbors and for absolute strangers (I’ve been invited to a Christmas Cookie Swap).

Když bylo cukroví hotovo, přišel na řadu adventní kalendář. Prosinec bez čokoládového kalendáře na odpočítávání dnů do Vánoc není prosinec! A tak jsem pořídila rovnou tři, pro sebe i pro kluky. Část jejich vánočního dárku ode mě byl “Adventní kalendář” (ano pojmenovala jsem ho tak sama). Vypadalo to zhruba takto: 24 balíčků napěchovaných menšími dárky jako omalovánky a pastelky, pěna do koupele, bublifuky, karetní hry, malé sady puzzle a jiné.

Baking done, now it’s time for the advent calendar. December without a chocolate advent calendar is not December. I got three, one for me and two for the boys. A part of their Christmas gift from me was “the Advent calendar”. 24 bags or boxes full of little presents such as coloring books and pencils, bath fizzers, bubbles, card games, puzzles and other.

6. prosince k nám zavítal Mikuláš (ano, spletla jsem si data a tak přišel o den později – dlouhá cesta z ČR) a klukům přinesl sladkosti a dárečky v punčochách pověšených na krbu. Vyprávění o tom jak to u nás chodí, vyděsilo Bennetta natolik, že se na peklo ptal ještě dalších pár dní. Cítila jsem se hrozně, ale je to česká tradice a já se o ni chtěla podělit. A oni se se mnou podělili o Santu.

On the 6th of December we got a visitor, Mikuláš (Mikuláš – Czech tradition). And yes, he came a day later because I was confused/forgot the right date, but let’s just pretend he had to travel for a long time because of the distance. He brought sweets and other presents in the boys’ stockings. The story I told the boys about our tradition scared Bennett so much, he has been asking about hell for sever days after that. I felt bad, but I wanted to share our amazing traditions. They shared Santa with me as well.

Vánoční výzdoba domu proběhla hned po Díkuvzdání a tak jsem se naším nádherným vánočním stromečkem mohla kochat celý měsíc před Štědrým dnem. Ten pocit, kdy jsem dostala punčochu s mým jménem, byl ohromující! Možná je to maličkost, ale pro mě znamenala hodně. A pak přišla na řadu všechna ta světýlka. Den po dni přibývala výzdoba na okolních domech a já trávila nejeden večer procházkou po sousedství a obdivováním těch nádherných výzdob i naprostých šíleností.

We started decorating the house right after Thanksgiving and I could admire our Christmas tree a whole month before Christmas day. The feeling I got when I received a stocking with my name was absolutely amazing! It might be a little thing but I meant a lot to me. And then we have all the lights. Everyday there were new decorations all around the neighborhood and I’ve spent more than one night wondering around, admiring all the beauty and craziness.

A nakonec nadešel i ten dlouho očekávaný Štědrý večer. Co si budeme vykládat, byl to ten nejtěžší den za celých 6 měsíců tady. Byla jsem daleko od rodiny, tradic a všeho, co si s Vánoci spojuji. Začátek dne probíhal skvěle. Slavnostní brunch u prarodičů, skype hovory s rodinou v Česku jak u jejich večeře, tak u rozbalování dárků. Ale jakmile se setmělo u nás ve Virginii, došlo mi, že české Vánoce mě nečekají. Dívala jsem se na Tři oříšky pro Popelku a padl na mě smutek. Slzy přišly, když mi volala moje starší sestra, aby zjistila, jak se mám a jak to u nás vypadá a další asi půlhodinový záchvat breku přišel v kostele na mši. Potom jsem se ale cítila skvěle. Potřebovala jsem ze sebe všechen ten smutek a stesk dostat a jak se ukázalo, právě tohle byl nejlepší způsob jak to udělat.

Finally, the day we’ve all waited for was here. I’m not going to lie; it was the hardest day in the past 6 months. I was away from the family, traditions and everything I associate with Christmas. The first half of the day was great. Festive brunch at grandparents’ house, skype calls with my family while they were having dinner and were unwrapping their presents. But as soon as it got dark, I understood that I won’t be getting the Czech Christmas. I was watching a Czech Christmas movie and I got really sad. I started crying as soon as my older sister called to check how I’m doing and what’s happening at our place. Another crying attack happened during a Christmas mass. After that I felt good. I think I’ve needed to get all the sadness and nostalgia out of my system and this turned out to be the perfect solution.

Přejděme teď ale na veselejší část a to bylo ráno 25. Kluci přiběhli do mého pokoje přesně v 7:06, skočili ke mně do postele s výkřiky jako “Vzbuď se, vzbuď se, v noci tady byl Santa!! Pojď s námi rychle dolů!” A tak jsem běžela s nimi. To jak byli nedočkaví a natěšení bylo naprosto úžasné. Já byla šťastná už jen proto, že byli šťastní oni. A že byl důvod. Kluci dostali dárky od Santy, od maminky, od tatínka, od Stelly (našeho boxera), ode mě. Byla to krása.

Let’s get to the happy part that is the morning of the 25th. The boys ran into my room at exactly 7:06, jumped into my bed with “Kristýna, Kristýna wake up, Santa has been here!! Come with us downstairs!” kind of alarm clock. So I went. They were so excited and they just couldn’t wait, it was amazing. Seeing them happy made me happy. And there was reason for them to be happy. They got present from mommy and daddy, Stella (our boxer) and from me. It looked splendid.

I já dostala dárky. Mnohem víc než bych čekala!! Největší radost mi ale dělalo jejich nadšení, když rozbalili dárky ode mě. Vždycky jsem dárky ráda dostávala, ale teď mi dělá větší radost je rozdávat. Co se to se mnou jenom děje?? 

I got presents as well. Way more than I would ever expect!! But what made me happy the most was seeing them opening my presents for them. I’ve always loved getting presents but no I love to give a little bit more. What’s happening to me??

Oslava 4.července/4th of July celebration

Začátek července, začátek léta, začátek prázdnin, začátek oslav a výletů. A když všichni, tak i my vyrazili na výlet. Týdenní dovolená/pobyt u příbuzných ve Virginia beach (na VB? Čeština je těžká!!) spojená s návštěvou jiných příbuzných v Charlottesville, oslavou výročí svatby, párty na pláži a oslavou 4. července. Tolik akce v jednom týdnu!

The beginning of July marks also the beginning of summer, summer break, celebrations and trips. So when everybody else does it, we do too. One week vacation/stay at relatives‘ house at Virginia beach combined with visiting other relatives at Charlottesville, wedding anniversary party, beach party a 4th of July celebration. So many things happening in one week!

V neděli (3. července) dopoledne jsme vyrazili na cestu, po 3 hodinách jízdy jsme dorazili do Charlottesville, první mezizastávky. Tam nás čekala oslava výročí svatby rodičů mého HD. Takže odpoledne ve znamení seznamování se se členy rodiny, jídla, her a rychlých jízd lesem v terénní čtyřkolce.

Sunday morning, July 3rd, we started our trip. After 3 hours of driving we got to Charlottesville, our first stop. Wedding anniversary party was happening there so naturally it meant meeting all the relatives, lots of food, games and fast rides through forest on a four wheeler.

Po dalších 3 hodinách jízdy z Charlottesville do Virginia Beach přišla na řadu druhá mezizastávka, nyní v domě na pláži přátel mých HP, kde se konala předoslava (asi to slovo neexistovalo, ale teď už ano) 4. července. Víc seznamování, víc jídla, víc her. Projížďky na čtyřkolce byly nahrazeny procházkami po pláži. Taky dobrý!

After another 3 hours of driving from Charlottesville to Virgina beach we got to our second stop, my HP’s friends‘ beach house. A prep-celebration of 4th of July is what we were attending so more relatives and friends, more food, more games were on schedule. Four wheeler rides were replaced by walks on the beach. Which is good as well!

A nyní cíl. Dům bratra mojí HM. Dům? Zámek? Těžko říct… Po lehkém seznámení se s domem, přišla na řadu sprcha postel. Byl to dlouhý den. Pondělí ráno ale odstartovalo krásný 4. červenec! I když pršelo, nenechali jsme si svátek zkazit. Donuty, kino, tuny jídla, víc filmů, víc jídla, večerní výlet na pláž a pozorování ohňostrojů. Jo a taky fotky. Hodně fotek. Protože když Američané slaví, slaví pořádně!

And we are at the end of our Sunday journey. My HM‘s brother’s house. House? Castle? Who knows… After a quick introduction of the house a shower and a bedtime followed. It was a long day. Monday morning though started off an awesome 4th of July! It rained but it did not ruin our celebrations. Donuts, movie theater, tons of food, more movies, more food, evening ride to the beach and fireworks. Oh and photos. So many photos. Beacause when Americans celebrate, they celebrate big. Go big or go home!

Zbytek týdne by se dal shrnout jako… PLÁŽ. O ano, strávili jsme u oceánu každý den, celý den. Bylo to skvělé!

The rest of the week was all about… the BEACH. Oh yes, we have spent every day all day by the ocean. It was awesome!

Objevování sousedství/Exploring the neighborhood

Všechny ty dokonalé, typicky americké sousedství, které vídáte ve filmech a seriálech a říkáte si, že nic takového neexistuje? Sousedství s dokonale zastřiženými trávníky 24/7? Sousedství, ve kterém nově přistěhovaná rodina obdrží kuchyň plnou jídla od ostatních sousedů? Sousedství, ve kterém ta stejná právě přistěhovaná rodina upeče asi 100 kg brownies a roznese je všem sousedům jako poděkování? Sousedství, kde se uprostřed úterý rozhodnete pro večeři ve stylu Taco Tuesday (TT), pes Vám sežere všechny tortilly, ale nakonec přijdou další dvě rodiny a z TT večeře se vyklube TT party? Ano, to je sousedství, do kterého jsem se přistěhovala! A tohle jsou fotky z mé první procházky po něm…

All these perfect, typically american neighborhoods that you see in movies and shows and you think that nothing like that actually exists? The neighborhood with precisely cut grass yards 24/7? The neighborhood where a freshly moved-in family recieves a kitchen full of food as a gift from other neighbors? The neighborhood where the same freshly moved-in family bakes approximately 100 kgs of brownies and brings a box to all the neighbors as a thank you gift? The neighborhood, where you want to have a Taco Tuesday dinner but your dog eats all your tortillas, so eventually what happens is that two other families come by and instead of TT dinner, you have TT party? Yes, that’s exactly the neighborhood I moved into! And these are the photos I took on my first walk…

První návštěva DC/First DC visit

Když bydlíte pouhých 30 minut od hlavního města Spojených států amerických, je jen přirozené, že vaše nadšení toto město navštívit roste s každým přibývajícím dnem! I když jsem tou dobou neznala skoro nikoho, díky kouzlu zvanému facebook jsem si našla přátelé, kteří mi pomohli užít si první dny mého nového života a první návštěvu nádherného města zvaného Washington DC.

When you live only 30 minutes away from the capital city of United States of America, it’s just natural, that your excitement about visiting this city grows bigger every single day! Even though I barely knew anyone by that time, thanks to the magic called social media I found friends that helped me to enjoy the first days of my new life. Friends that helped me enjoy my first visit of the beautiful city that is Washington DC.

První týden/First week

Věc se má takto: na nějakou dobu jsem přestala psát, protože povinnosti (a lenost!), a nyní jsem tak dva měsíce pozadu… Hezky Bergi, válíš! Ráda bych řekla, že ty dva měsíce byly nudné, nic zajímavého se nedělo a tak je můžu přeskočit. Bohužel to nejde. Ty první dva měsíce tady byly napráskané novými lidmi a zážitky!

Here’s the thing: I haven’t written a single word for some time, because I’ve been busy (and lazy!) and now I‘m actually two months behind… Nice job, Bergi, well done! I would love to say that the first two months were boring, nothing interesting happened and I can just skip them. Well, I can’t. Those first two months were super busy. All the new people and experiences!

Pátek 17. června 2016 10:00 (zhruba), odjezd z tréninkové školy. Všichni byli nervózní a natěšení. Ráda bych řekla, že stres mnou cloumal, ale opak je pravdou. Možná už jsem dopředu tušila, že mě čeká něco skvělého, a tak se není čeho bát! Do chvíle, kdy jsem vystoupila z autobusu, jsem netušila, kdo mě vyzvedne. „Táta? Máma? Budou tam i děti? Mám je obejmout? Asi to nebudu řešit…“ Nakonec mě vyzvedla moje naprosto úžasná host mum, Kristin, která mě objala hned, jak mě viděla. Boom. Není co řešit! Odvezla si mě domů. O ano, můj nový domov (a pokoj!!). Měla jsem pocit, že bych se měla cítit jako na návštěvě, ale to přivítání bylo tak vřelé, že jsem se cítila jako doma coby dup. Pak setkání s host tátou, Curtis, a další objetí. Yay! A setkání s dětmi, Bennett a Jackson, high five stačí, nebudu je stresovat s objetím hned ze začátku (to až teď je nepouštím z objetí snadno!!).

Firday, June 17th 2016, 10am, departure from the training school. Everyone was nervous and excited. I would like to say I was stressed out as well, but not really. I guess I just knew that there was something amazing waiting for of me and that I didn‘t have to be worried at all! I didn’t know who was picking me up, until the very moment I got off the bus. „Dad? Mum? With or without kids? Should I hug them? Just don’t think about it…“ Eventually, the one who picked me up was my awesome host mum, Kristin, who hugged me as soon as she saw me. Boom. No worries! She took me home. Oh yes, my new home (and my room!!). I was thinking I should feel more like a guest but they gave me such a warm welcome that I felt like at home pretty soon. Meeting host dad, Curtis, and another hug. Yay! Meeting the kids, Bennett and Jackson, high five was enough. I didn’t really want to force them into hugging from the start (that’s what’s happening now!!).

První víkend, aneb stmelovací rychlokurz. Moje narozeniny, dort, dárky, lívance, hry, den otců, brunch, výlet do Old town, projížďka DC. Bylo to skvělé!!

The first weekend get together. My birthday, cake, presents, pancakes, games, Father’s day, brunch, Old Town Alexandria trip, DC drive-through. It was amazing!!

První pracovní týden. K se mnou zůstala doma první tři dny. Zařídily jsme bankovní účet, social security number, mobil, SIMku. Povozila mě všude možně, abych se zorientovala a poznala sousedství. Seznámila jsem se s jinou au-pair. (Kdo by tušil, jak skvělé přátelství se z téhle naprosto nahodilé schůzky vyklube!) Prožila jsem své první dva dny s dětma o samotě. Zažila jsem první trauma, když malý nepřestával křičet a brečet ani po půl hodině uklidňování.

The first working week. K stayed with me for the first three days. We menaged all kind of important stuff. Bank account, social security number, new phone. She drove me around to get to know the neighborhood. I got to meet abother au-pair. (Who could have known how strong friendship is going to grow from this random meet-up!) I’ve spent my first days alone with the boys. I experienced my first trauma when my little one jusd didn’t want to stop crying and screaming for over half an hour.

IMG_0010

První týden byl za mnou. Děti přežily. Já přežila. „Teď už to bude jen lepší,“ říkala jsem si. A opravdu!

First week was behind me. The kids survived. I survived. „Now it will only get better,“ I said to myself. And really!