Roadtrip #3: Canada

Nejezděte autem až na Niagary, říkali. Je to opravdu daleko, říkali. Ale my jsme neposlechly. Jsme opovážlivci, ničeho se nebojíme! A tak jsme vyrazily na cestu ve 2:30 ráno. Sebevražda nebo výlet snů? Těžko říct…

Don’t drive a car all the way to the Niagara Falls, they said. It’s too far, they said. Oh, well, we did it anyway. We are daredevils after all! And yeah, we got on the road at 2:30am. Suicide or a roadtrip of our dreams? One cannot simply tell…

Sobota, 2:10 ráno. Zvonění budíku. Věřte mi, po třech hodinách spánku se mi opravdu nechtělo vstávat. Na sekundu jsem zvažovala, zda by nebylo lepší zůstat v posteli a nejezdit do Kanady. Jenže pak jsem si představila výhled na nádherné Niagarské vodopády a šla se obléct. Jedna z mých kamarádek a spolu cestovatelek u mě tu noc přespávala, společně jsme naložily věci do auta a vydaly se vyzvednout další kamarádku. U ní jsme přeskládaly tašky z našeho auto do jejího a vyjely jsme na cestu za čtvrtou a poslední členkou naší malé výpravy. Kolem 3:30 ráno jsme již seděly naskládané ve třetím autě dne, obklopeny tunou teplého oblečení, všemi možnými zdravými i nezdravými svačinkami a kupou nadšení!

Saturday, 2:10am. My alarm clock went off and trust me, after 3 hours of sleep I didn’t want to get up. For a second I was seriously considering staying in bed over going to crazy cold Canada, but then I pictured the Niagara Falls and got dressed. One of my friends and co-travelers was sleeping over, we got all our stuff to my car and drove to another friend. There, we’ve put all the bags to her car and drove to pick up a fourth person of our small travel group. Around 3:30am we were in a third car of the day, packed with warm clothes, all kind of healthy and unhealthy snacks and a whole lot of enthusiasm!

Po 7 hodinách řízení (díky Bohu, že já mohla spát na zadním sedadle), jídla a unavené konverzaci s občasnými zastávkami pro benzín a na toaletu jsme dojeli na americko-kanadské hranice. Zdravíme Kanadu!!

After 7 hours of driving (thank God I could sleep in the back seat), eating and tired chat with a few gas and bathroom stops, we got to the American-Canadian border and we crossed. Hello “Great White North”!

Rychlá zastávka na Niagarských vodopádech a my jsme zpět na cestě. Toronto, už jedeme! Jediný problém, který provázel náš kanadský výlet bylo internetové spojení. I když jsem měla roaming a zahraniční data, vnoučata bych měla dřív, než by se mi načetla stránka na Internetu. Bohužel jsme byly odkázané jen na Wi.Fi, a tak ihned po zaparkování naše kroky zamířily do Starbucks. 

Quick stop at the Niagara Falls and we were back on road. Toronto, here we come! The only problem that occurred while we were spending our weekend in Canada was the internet. Even though I had roaming and international data, I would get grandchildren sooner than a site would load on my phone. Basically, we were reliant on Wi-Fi and so our first stop was Starbucks (obviously).

Jízda trajektem na Torontské ostrovy je něco, co bych doporučila každému, kdo chce navštívit Toronto. Výhled na město, to panorama. Prostě nádhera!

Taking ferry to the Toronto islands is something I would consider doing while staying in Toronto. The view of the city, the skyline, is simply wonderful!

Když jsem procházela ulicemi Toronta, připadala jsem si jako v New York City. Samozřejmě že ta města nejsou identická, ale myslím, že jsou si dost podobná (a možná je to jen můj pocit). Když cestuji, je pro mě důležité si ono místo projít a prohlédnout. Další důležitou součástí (ne-li důležitější) je kultura a kuchyně. Co jiného si dát na večeři v Kanadě než poutine (=smažené hranolky s hnědou omáčkou – gravy – navrch posypané tvarohovým sýrem – Kanadská kuchyně). Vynikající!!

Walking the streets of Toronto, I felt like wandering around much calmer New York City. Of course, it doesn’t look exactly the same, but there are some similarities (or maybe it’s just me). Although it’s important to see the place I visit, I like to experience the culture and cuisine as well. While in Canada, what else to try out for dinner than poutine – Poutine on Wikipedia. Delicious!!

A jsme na cestě zpět na Niagarské vodopády, včas na světelnou show. Po ní hurá na ubytování a do postele pro zasloužený odpočinek.

And we’re on our way back to Niagara Falls to see the light show and then to get to our AirBNB and get a well-deserved rest.

Neděle byla nádherná, sice studená, ale slunečná a bez větru. Perfektní den na další návštěvu vodopádů a výlet na vyhlídkovou věž Skylon Tower.

Sunday was beautiful, still cold but sunny and not that windy. A perfect day to re-visit the falls and see the spectacular beauty from an observation deck at Skylon Tower.

Po nakoupení pár suvenýrů – to abychom s sebou měly něco na připomínku naší první návštěvy Kanady (přece jen jsme turisté), jsme byly připraveny na cestu zpět domů. Když jsme překračovaly hranice do Kanady, celník byl usměvavý a po jedné či dvou otázkách a orazítkování pasu nás s přáním hezkého pobytu pustil dál. Při překračování hranic zpět na americkou půdu jsme se setkaly s otráveným celníkem, který nám kladl milion otázek (některé párkrát – nejspíš zapomněl, že už se nás ptal nebo prostě nedával pozor). Alespoň, že nás pustil…

After getting some souvenirs to remember our first visit to Canada (huh, we’re tourists after all), we were ready to get back on the road and back home. Let me tell you one thing about crossing the boarders on Rainbow bridge. Going to Canada is simple! The officer was super nice and smiley and after a question or two, he stamped our passports and wished us a nice stay. Boom, we were in Canada. Coming back was not that fun. The officer was annoyed, asked us millions of questions (few times – I guess he forgot he asked before or he hasn’t pay attention) but at least he had let us in…

No a po dalších 7 hodinách (+30 min +30 min) jízdy jsme byly doma. V pořádku a v časovém předstihu. Dokázaly jsme to! Když jste dobrodruh a chcete procestovat celý svět, nic Vás nemůže zastaví. Vzdálenost, počasí, cena, spánková deprivace. Nic! Děkuji svým úžasným kamarádkám ze skvělý víkend a stovky fotek (doslova) ♥

After another 7 hours (+30 mins + 30 mins) of driving, we were home. Safe and sound. Earlier than expected. We made it! When you are an adventurer and you want to see the world, nothing can stop you. Distance, weather, money situation, sleep deprivation. Nothing! Thanks girls for the incredible weekend and literally hundreds of pictures ♥

Advertisements

Julia

Julia si zaslouží vlastní článek. Právě dnes (volaly jsme si a nemůžu všechno tohle dostat z hlavy!). Právě ona byla první člověk (kromě mé host rodiny), kterého jsem tady poznala. Vzala mě na mražený jogurt a povídala mi o svém životě au-pair. A já naprosto ohromeně poslouchala a vyptávala se. Ona i její zážitky a historky byly neskutečně zajímavé! A pak jsme se domluvily na playdate. Děti budou mít víc kamarádu na hraní a mi jedna druhou, když bude krize. Ideální. Když jsem ji viděla s jejími dětmi, chtěla jsem být jako ona. Přísná, ale milující a spravedlivá. Stala se pro mě vzorem, starší sestrou, úžasnou kamarádkou, cestovatelským parťákem a člověkem, který v mém životě a srdci bude mít vždy místo jisté!

Julia deserves her own article. Today (we FaceTimed and now I can’t get my mind off of her!). She was the first person (except my host family) that I’ve met here. She took me out to get FroYo and she talked about her au-pair life here. I listened, absolutely stunned, and I asked questions. She was so interesting. Her and all her stories and experiences! After that, we managed to plan a playdate. The kids will have more friends to play with and we will have each other to spend our work time together. How convenient. When I’ve seen her with her host kids, I wanted to be like her. She was strict but at the same time so loving and fair. She became an idol for me, an older sister, an amazing friend, travel buddy and a person that will always have a place in my heart and in my life!

Julia, I am unbelievably grateful that we’ve met and for every moment that we got to spend together. I won’t be able to thank you enough. Ever! For everything we did, for everything we talked about, for your help, your presence, your friendship and your love. For you! I love you so very much and it’s hard not to have you around every day. Even though we don’t talk as much as we would like to, we will never be without each other. You are my person!!

Je to 121 dní, co jsem ji naposledy viděla, skutečnou, stát naproti mě. Stála jsem ve dveřích, ubrečená a napuchlá, neschopná odejít, protože jsem věděla, že když tak udělám, na strašně dlouhou dobu ji neuvidím. Právě tohle je ta nejúžasnější a nejhorší část na cestování a bydlení v cizí zemi. Poznáte lidi, kteří se v krátkém čase stanou Vašimi přáteli a rodinou, ale musíte je opustit. Nebo, jako v našem případě, oni musí opustit Vás. Řeknete, že to není naposledy, co se vidíte, ale jak to můžete vědět jistě? Nemůžete. Ani my nemohly, ale stejně jsme tak udělaly… Uvidíme se brzy. Červenec je tady jako na koni!

It’s been 121 days, since I’ve seen her, real, standing in front of me. I was standing in front of her door crying. I wasn’t able to leave. I knew if I would do so, I wouldn’t see her again for a long period of time. This is the best and the worst part about traveling and living in other countries. You meet people that become so important for you, they become your friends, your family and then you have to leave them. Or in other cases, they have to leave you. You can say it’s not the last time you see each other. But how can you know? You can’t! We couldn’t be sure but we said so anyway… I’ll see you soon. July is going to be here shortly!

 

 

 

New York City

Pamatuji si, kolikrát jsem viděla fotky z NYC, ať už to bylo v časopisech, na internetu nebo na fotkách přátel, kteří město navštívili. Vždycky jsem si říkala: “Jednou! Jednou se toho i já dočkám!” V červnu 2016 se mi ten sen splnil. Byla to krátká návštěva, ale právě ta mě utvrdila v mém snu město prozkoumat a já věděla, že se jednoho dne vrátím. A to je příběh toho, jak jsem se v “Big Apple” ocitla podruhé.

I remember seeing all the beautiful pictures of NYC in magazines, on the Internet and those made by my friends who have already visited the city. I knew that one day, it will be my turn. “One day!” Well in June 2016 that dream came true. It was a short visit but it was enough for me to make a promise to myself that I’ll be back. And that is the story of why I came back to the “Big Apple”.

Základní fakta/Basic facts:

  • Délka pobytu/Length of stay : víkend 21.-23. října 2016/ weekend 10/21-23 2016
  • Ubytování/Accomodation: byt sestry host mum mé kamarádky (kreslit vztahovou mapu nebudu!) v Brooklynu/ my friend’s host mum’s sister’s apartments in Brooklyn
  • Společnost/Company: Elin a Elma ♥ (mé úžasné švédské kamarádky)
  • Cena/Price: $$

V pátek odpoledne jsme nasedly na autobus směr NYC a o pět hodin později už jsme čekaly na Uber na Manhattanu, který nás zavezl na byt do Brooklynu. Znavené po pracovním týdnu a večerní cestě jsme zalehly, abychom nabraly sílu na nadcházející víkend.

Friday afternoon, we got on the bus heading to NYC and five hours later we were already waiting in Manhattan for an Uber to get us to the Brooklyn apartment. Tired after working the whole week and after the evening traveling we fell asleep quickly. It was time for us to get energy for the weekend exploring.

Sobota byla studená, větrná a deštivá. Nás to rozhodně neodradilo a plnou parou jsme se vrhly do víru velkoměsta. Nákupní centrum bylo jednou z prvních zastávek (čepice, rukavice, šály – zmínila jsem, že byla fakt zima?). Město jsme prošly a projely metrem křížem krážem. Viděly jsme, co se dalo, a zbytek si nechaly na neděli. Naše nohy a záda protestovaly jako by šlo o život (ono možná šlo…) a my se rozhodli doplazit zpět do tepla víkendového domova.

Saturday was cold, windy and rainy. We were determined to enjoy the trip so no bad weather could ruin it for us. A shopping center was one of the first stops (hats, mittens, scarfs – did I mention it was really cold?). We walked and rode the train from one end of the city to the other one. We’ve seen a lot but we’ve left a few places for Sunday. Our feet and back were protesting as if they were fighting for their life (I guess they were…) and so we decided to crawl back to the warmth of our weekend home.

Díky Bohu za to, co pro nás přichystal na neděli. Byla naprosto pohádková! Podzimní den jako vystřižený z časopisu. Slunce, teplo, lehký vánek a nádherně zbarvený Central Park. Co víc si přát?

Thank God for what he planned for us on Sunday. The weather was amazing – sun, light breeze, beautifully colored Central Park. A perfect fall day! What else would you wish for?

Ten pocit při pohledu na město měst je neuvěřitelný! A hlavně: nikdy neomrzí. Člověk by řekl, že když jej vidíte podruhé, potřetí, popadesáté, nebude to stejné. Ale není to pravda. Rozhodně ne s něčím, co milujete. Bradavice bych mohla vidět tisíckrát a ten stejný pocit dětské radosti mě pohltí i po tisící prvé. Stejně tak to mám s New Yorkem, novou knihou či koncertem svých oblíbených muzikantů.

The feeling you get while looking at the city of all the cities is unbelievable! And most importantly: you’ll never get tired of it. You would say that if you see something for a second, third or fiftieth time, it won’t be the same. You’re wrong. When you love something so much, it doesn’t matter how many times you see it, it will always feel like the first time. I could see Hogwarts a thousand times and I would still get the feeling of indescribable delight seeing it for a thousand and first time. It feels like that with New York, new book and my favorite musician’s concert.

img_5828

Díky New Yorku, za chvíli jsem zpátky!/Thank you New York, I will see you soon!

 

Roadtrip #1: Philadelphia, Baltimore

Každý pořádný cestovatel sní o tom, že si jednou projede celé USA v autě. Já nejsem výjimkou. Když jsem zde ale dorazila, došlo mi, že to není možné, pokud nemám alespoň měsíc volna v kuse! Kdo mohl tušit, že jsou Státy tak obrovské, že? Takže přišla změna plánu. Půjdeme na to kousek po kousku. Stát po státu. První menší roadtrip je tady! Směr Filadelfie!!

Every travel enthusiast dreams about driving around the whole US in a car. I am not an exception. It was when I arrived here that I realized it won’t be happening unless I have at least one month off! Who could have guessed the US is so big, right? So I had to come up with a plan B. I’ll travel the country piece by piece. One state at a time. The first roadtrip is here! Philly, here we go!!

První srpnový víkend jsme s Julií, mojí naprosto úžasnou německou kamarádkou, vzaly auto a vyrazily vstříc parné letní Filadelfii. Čtyři hodiny po dálnici není nic hrozného, ale v minivanu, který má porouchanou klimatizaci, ten horký srpnový den cítíte o něco víc. Naše řešení? Okna dolů, nohy ven, hlasitá hudba a zábavné historky.

It was the first weekend of August. Me and Julia, my absolutely amazing German friend, took a car and headed towards the hot summer city of Philadelphia. 4 hours on the highway is not bad, but 4hours spent in a minivan without working AC on such a hot day doesn’t feel that good. Our solution? Windows down, feet up and out of the windows, loud music and funny stories.

img_2894

Když jsme dorazily na místo a zaparkovaly, vydaly jsme se k městské radnici. Ta budova! Ta budova je nádherná. (Kdo sleduje How to get away with a murder, ví o čem je řeč.) Navíc se před radnicí nachází také různé fontánky, které nám ten den pomohly přežít, a LOVE park s velice proslulou sochou.

When we arrived to our destination and parked the car, the first spot we visited was Philadelphia City Hall. That building! That building is so beautiful. (HTGAWAM fans know what I’m talking about.) Also, there is a little splash park right in front of the building that helped us survive the day and a LOVE park with a huge love sign just nearby.

Filadelfie je město s bohatým historickým základem a tak, přirozeně, naše další kroky vedly k Independence Hall a Liberty Bell. 

Philadelphia has a rich historical background and so our next stops were Independence Hall and Liberty Bell.

Fandové Rockyho mají toto město nejspíš docela vysoko na seznamu míst, které chtějí navštívit. Ještě aby ne. Když zamíříte od městské radnice přes Náměstí Benjamina Franklina, dostanete se k dálnici Benjamina Franklina a ta Vás dovede až k Muzeu umění a slavným Rockyho schodům a soše. A tak jsme touto cestou vydaly i my. Na náměstí jsme se usadily u fontány, zatímco místní v ní rovnou plavali. Podél dálnice lemované vlajkami světa (Tu naši jsem nezahlédla, ale možná jsem jen slepá…) jsme došli až na nejfrekventovanější místo celé Filadelfie. Mně stačily fotky, Julia mířila o něco výš a schody vyběhla à la Rocky.

Rocky fans have this city probably really high on their bucket list. I’m not surprised. If you head from the city hall towards the Franklin square, you will eventually get to the Benjamin Franklin Parkway that will lead you all the way to Philadelphia Museum of Art, Rocky steps and statue. We got on track and soon we found ourselves resting next to the beautiful square fountain while other people were swimming in it. (I mean, why not, it was really hot!) The parkway, nicely decorated with all sorts of world flags, led us right onto the most visited spot in the whole city. While I was fine with photos, Julia decided to run the steps à la Rocky. A pure athletic performance!

Po další procházce městem a objevování jeho krás jsme se vydaly zpět domů. Baltimore jsme měli po cestě, a tudíž jsme moudře usoudily, že přístav je ideální místo na procházku při západu slunce a večeři při svíčkách. Očividně si romantiku umíme zařídit i bez mužských protějšků…

After more walking and exploring the city we headed back home. Baltimore was on the way there so we decided to stop by at the local harbor, walk around at sunset and get some fancy candle-lit dinner. Obviously, we can enjoy some romantic time even without men…

Bylo to skvělé dobrodružství a jsem nesmírně vděčná, že můj první americký roadtrip jsem mohla prožít právě s Julií!

It was an incredible adventure and I’m unbelievably grateful that I could have spent my first American roadtrip with Julia!

 

 

První týden/First week

Věc se má takto: na nějakou dobu jsem přestala psát, protože povinnosti (a lenost!), a nyní jsem tak dva měsíce pozadu… Hezky Bergi, válíš! Ráda bych řekla, že ty dva měsíce byly nudné, nic zajímavého se nedělo a tak je můžu přeskočit. Bohužel to nejde. Ty první dva měsíce tady byly napráskané novými lidmi a zážitky!

Here’s the thing: I haven’t written a single word for some time, because I’ve been busy (and lazy!) and now I‘m actually two months behind… Nice job, Bergi, well done! I would love to say that the first two months were boring, nothing interesting happened and I can just skip them. Well, I can’t. Those first two months were super busy. All the new people and experiences!

Pátek 17. června 2016 10:00 (zhruba), odjezd z tréninkové školy. Všichni byli nervózní a natěšení. Ráda bych řekla, že stres mnou cloumal, ale opak je pravdou. Možná už jsem dopředu tušila, že mě čeká něco skvělého, a tak se není čeho bát! Do chvíle, kdy jsem vystoupila z autobusu, jsem netušila, kdo mě vyzvedne. „Táta? Máma? Budou tam i děti? Mám je obejmout? Asi to nebudu řešit…“ Nakonec mě vyzvedla moje naprosto úžasná host mum, Kristin, která mě objala hned, jak mě viděla. Boom. Není co řešit! Odvezla si mě domů. O ano, můj nový domov (a pokoj!!). Měla jsem pocit, že bych se měla cítit jako na návštěvě, ale to přivítání bylo tak vřelé, že jsem se cítila jako doma coby dup. Pak setkání s host tátou, Curtis, a další objetí. Yay! A setkání s dětmi, Bennett a Jackson, high five stačí, nebudu je stresovat s objetím hned ze začátku (to až teď je nepouštím z objetí snadno!!).

Firday, June 17th 2016, 10am, departure from the training school. Everyone was nervous and excited. I would like to say I was stressed out as well, but not really. I guess I just knew that there was something amazing waiting for of me and that I didn‘t have to be worried at all! I didn’t know who was picking me up, until the very moment I got off the bus. „Dad? Mum? With or without kids? Should I hug them? Just don’t think about it…“ Eventually, the one who picked me up was my awesome host mum, Kristin, who hugged me as soon as she saw me. Boom. No worries! She took me home. Oh yes, my new home (and my room!!). I was thinking I should feel more like a guest but they gave me such a warm welcome that I felt like at home pretty soon. Meeting host dad, Curtis, and another hug. Yay! Meeting the kids, Bennett and Jackson, high five was enough. I didn’t really want to force them into hugging from the start (that’s what’s happening now!!).

První víkend, aneb stmelovací rychlokurz. Moje narozeniny, dort, dárky, lívance, hry, den otců, brunch, výlet do Old town, projížďka DC. Bylo to skvělé!!

The first weekend get together. My birthday, cake, presents, pancakes, games, Father’s day, brunch, Old Town Alexandria trip, DC drive-through. It was amazing!!

První pracovní týden. K se mnou zůstala doma první tři dny. Zařídily jsme bankovní účet, social security number, mobil, SIMku. Povozila mě všude možně, abych se zorientovala a poznala sousedství. Seznámila jsem se s jinou au-pair. (Kdo by tušil, jak skvělé přátelství se z téhle naprosto nahodilé schůzky vyklube!) Prožila jsem své první dva dny s dětma o samotě. Zažila jsem první trauma, když malý nepřestával křičet a brečet ani po půl hodině uklidňování.

The first working week. K stayed with me for the first three days. We menaged all kind of important stuff. Bank account, social security number, new phone. She drove me around to get to know the neighborhood. I got to meet abother au-pair. (Who could have known how strong friendship is going to grow from this random meet-up!) I’ve spent my first days alone with the boys. I experienced my first trauma when my little one jusd didn’t want to stop crying and screaming for over half an hour.

IMG_0010

První týden byl za mnou. Děti přežily. Já přežila. „Teď už to bude jen lepší,“ říkala jsem si. A opravdu!

First week was behind me. The kids survived. I survived. „Now it will only get better,“ I said to myself. And really!