Cherry blossom/Kvetoucí třešně

Národní festival třešňových květů/kvetoucích třešní je v D.C. pořádán na přelomu března a dubna (záleží na počasí) a trvá zhruba 4 týdny. Každoročně přivede více než 1,5 milionů turistů z celého světa. Není se čemu divit, je to nádherná podívaná a velice příjemná oslava přicházejícího jara. Navíc kdo by nechtěl mít vzpomínky po zbytek života v podobě kouzelných fotografií D.C. zasypaným třešňovými květy?

National Cherry Blossom festival in D.C. is held at the end of March/ beginning of April (depending on the weather) and lasts about 4 weeks. Every year this spectacle attracts more than 1,5 million of tourists from all around the world. We can’t blame them, it’s an amazing experience and a pleasant celebration of the upcoming spring. And let’s be honest, who wouldn’t like to keep the memories in hundreds of photos of D.C. magically drowning in cherry blossoms?

Historie této tradice je datována až do roku 1912, kdy Washington D.C. obdržel darem 3000 třešňových stromů od tehdejšího majora Tokya Yukio Ozaki. První dva stromy pak byly zasazeny kolem Tidal basin tehdejší první dámou Helen Herron Taft a manželkou japonského ambasadora Viscountess Chinda. Tento dar a nyní i každoroční festival oslavuje dlouholeté přátelství USA s Japonskem.

History of this festival dates all the way to the year 1912 when Washington D.C. received 3000 cherry trees from the Mayor of Tokyo Yukio Ozaki. The first trees were planted by the First Lady Helen Herron Taft and by Viscountess Chinda, wife of a Japanese ambassador. This gift and festival are supposed to honor and celebrate long-lasting friendship between the US and Japan.

 

Julia

Julia si zaslouží vlastní článek. Právě dnes (volaly jsme si a nemůžu všechno tohle dostat z hlavy!). Právě ona byla první člověk (kromě mé host rodiny), kterého jsem tady poznala. Vzala mě na mražený jogurt a povídala mi o svém životě au-pair. A já naprosto ohromeně poslouchala a vyptávala se. Ona i její zážitky a historky byly neskutečně zajímavé! A pak jsme se domluvily na playdate. Děti budou mít víc kamarádu na hraní a mi jedna druhou, když bude krize. Ideální. Když jsem ji viděla s jejími dětmi, chtěla jsem být jako ona. Přísná, ale milující a spravedlivá. Stala se pro mě vzorem, starší sestrou, úžasnou kamarádkou, cestovatelským parťákem a člověkem, který v mém životě a srdci bude mít vždy místo jisté!

Julia deserves her own article. Today (we FaceTimed and now I can’t get my mind off of her!). She was the first person (except my host family) that I’ve met here. She took me out to get FroYo and she talked about her au-pair life here. I listened, absolutely stunned, and I asked questions. She was so interesting. Her and all her stories and experiences! After that, we managed to plan a playdate. The kids will have more friends to play with and we will have each other to spend our work time together. How convenient. When I’ve seen her with her host kids, I wanted to be like her. She was strict but at the same time so loving and fair. She became an idol for me, an older sister, an amazing friend, travel buddy and a person that will always have a place in my heart and in my life!

Julia, I am unbelievably grateful that we’ve met and for every moment that we got to spend together. I won’t be able to thank you enough. Ever! For everything we did, for everything we talked about, for your help, your presence, your friendship and your love. For you! I love you so very much and it’s hard not to have you around every day. Even though we don’t talk as much as we would like to, we will never be without each other. You are my person!!

Je to 121 dní, co jsem ji naposledy viděla, skutečnou, stát naproti mě. Stála jsem ve dveřích, ubrečená a napuchlá, neschopná odejít, protože jsem věděla, že když tak udělám, na strašně dlouhou dobu ji neuvidím. Právě tohle je ta nejúžasnější a nejhorší část na cestování a bydlení v cizí zemi. Poznáte lidi, kteří se v krátkém čase stanou Vašimi přáteli a rodinou, ale musíte je opustit. Nebo, jako v našem případě, oni musí opustit Vás. Řeknete, že to není naposledy, co se vidíte, ale jak to můžete vědět jistě? Nemůžete. Ani my nemohly, ale stejně jsme tak udělaly… Uvidíme se brzy. Červenec je tady jako na koni!

It’s been 121 days, since I’ve seen her, real, standing in front of me. I was standing in front of her door crying. I wasn’t able to leave. I knew if I would do so, I wouldn’t see her again for a long period of time. This is the best and the worst part about traveling and living in other countries. You meet people that become so important for you, they become your friends, your family and then you have to leave them. Or in other cases, they have to leave you. You can say it’s not the last time you see each other. But how can you know? You can’t! We couldn’t be sure but we said so anyway… I’ll see you soon. July is going to be here shortly!

 

 

 

Prohlídka Bílého domu/White House tour

Když bydlíte zhruba 30 minut od DC, je skoro nevyhnutelné se nezúčastnit prohlídky Bílého domu alespoň jednou. No a tak po 6 měsících nadešel čas a i já se jedné zúčastnila. A dokonce s celou rodinou.

When you live approximately 30 minutes away from DC it’s almost inevitable to avoid one of the White House tours. So after 6 months of living here I finally got myself into one. And I went with the rest of the family as well.

img_7730

Myslím si, že prohlídka v období Vánoc je ta nejkrásnější! (Sice nemám s čím srovnávat ale co už…) Rozhodně to byl zážitek, na který jen tak nezapomenu!

I think that a tour at Christmas time is the most beautiful one! (Even though I don’t have any other one to copare it with, whatever…) It was definitely an experience I won’t fotget for a while!

 

Nelepší sport?/the Best sport?

Závodění! Na prvním místě u mě bude vždycky Formule 1, o tom není žádná! Ale hned v závěsu, na krásném stříbrném místě, se nachází baseball. Ano, baseball! Sport, ke kterému mě přivedla má host rodina, hlavně pak host táta, díky!! Bronzová pozice je obsazena biatlonem a bramborovou okupuje hokej.

Racing! Formula 1 will always be my number one! Baseball though will be right behind it, shining from its sweet second place. Baseball, sport that I got introduced to via my host family, especially my host dad, thank you Curtis!! Biathlon rules on the third place and fourth is occupied by ice hockey.

Další díky patří oblasti, ve které žiji a která mi do života přivedla Washington Nationals, nejlepší baseballový tým (za to vlastně asi taky může rodina!). O pravidlech baseballu rozhodně psát nebudu, pokud ale máte zájem, pročíst si je můžete tady – Oficiální pravidla baseballu

Another thank you goes to the place I get to live in and that got me Washington Nationals, the best baseball team (although that’s work of my host family as well I guess!). I’m not going to write about the rules of this game. If you’re interested, here’s a link – Official Baseball Rules.

Když je baseball v televizi, podívám se, ale vidět zápas “na živo” je větší zážitek. Na pár zápasech jsem byla a na víc jít plánuji. Kdo má možnost se jít na zápas podívat, neváhejte, nebudete litovat! Zvlášť pak, když hrají Nats!! Tady je malá ochutnávka…

When there’s baseball on TV, I watch, but watching the live game is way better experience. I’ve been to few and I plan on going to see some more next season. If you have a chance to see a baseball game, don’t hesitate and go see it, you won’t regret it! Especially when Nats are playing!! Here’s a little sneak peak…

První týden/First week

Věc se má takto: na nějakou dobu jsem přestala psát, protože povinnosti (a lenost!), a nyní jsem tak dva měsíce pozadu… Hezky Bergi, válíš! Ráda bych řekla, že ty dva měsíce byly nudné, nic zajímavého se nedělo a tak je můžu přeskočit. Bohužel to nejde. Ty první dva měsíce tady byly napráskané novými lidmi a zážitky!

Here’s the thing: I haven’t written a single word for some time, because I’ve been busy (and lazy!) and now I‘m actually two months behind… Nice job, Bergi, well done! I would love to say that the first two months were boring, nothing interesting happened and I can just skip them. Well, I can’t. Those first two months were super busy. All the new people and experiences!

Pátek 17. června 2016 10:00 (zhruba), odjezd z tréninkové školy. Všichni byli nervózní a natěšení. Ráda bych řekla, že stres mnou cloumal, ale opak je pravdou. Možná už jsem dopředu tušila, že mě čeká něco skvělého, a tak se není čeho bát! Do chvíle, kdy jsem vystoupila z autobusu, jsem netušila, kdo mě vyzvedne. „Táta? Máma? Budou tam i děti? Mám je obejmout? Asi to nebudu řešit…“ Nakonec mě vyzvedla moje naprosto úžasná host mum, Kristin, která mě objala hned, jak mě viděla. Boom. Není co řešit! Odvezla si mě domů. O ano, můj nový domov (a pokoj!!). Měla jsem pocit, že bych se měla cítit jako na návštěvě, ale to přivítání bylo tak vřelé, že jsem se cítila jako doma coby dup. Pak setkání s host tátou, Curtis, a další objetí. Yay! A setkání s dětmi, Bennett a Jackson, high five stačí, nebudu je stresovat s objetím hned ze začátku (to až teď je nepouštím z objetí snadno!!).

Firday, June 17th 2016, 10am, departure from the training school. Everyone was nervous and excited. I would like to say I was stressed out as well, but not really. I guess I just knew that there was something amazing waiting for of me and that I didn‘t have to be worried at all! I didn’t know who was picking me up, until the very moment I got off the bus. „Dad? Mum? With or without kids? Should I hug them? Just don’t think about it…“ Eventually, the one who picked me up was my awesome host mum, Kristin, who hugged me as soon as she saw me. Boom. No worries! She took me home. Oh yes, my new home (and my room!!). I was thinking I should feel more like a guest but they gave me such a warm welcome that I felt like at home pretty soon. Meeting host dad, Curtis, and another hug. Yay! Meeting the kids, Bennett and Jackson, high five was enough. I didn’t really want to force them into hugging from the start (that’s what’s happening now!!).

První víkend, aneb stmelovací rychlokurz. Moje narozeniny, dort, dárky, lívance, hry, den otců, brunch, výlet do Old town, projížďka DC. Bylo to skvělé!!

The first weekend get together. My birthday, cake, presents, pancakes, games, Father’s day, brunch, Old Town Alexandria trip, DC drive-through. It was amazing!!

První pracovní týden. K se mnou zůstala doma první tři dny. Zařídily jsme bankovní účet, social security number, mobil, SIMku. Povozila mě všude možně, abych se zorientovala a poznala sousedství. Seznámila jsem se s jinou au-pair. (Kdo by tušil, jak skvělé přátelství se z téhle naprosto nahodilé schůzky vyklube!) Prožila jsem své první dva dny s dětma o samotě. Zažila jsem první trauma, když malý nepřestával křičet a brečet ani po půl hodině uklidňování.

The first working week. K stayed with me for the first three days. We menaged all kind of important stuff. Bank account, social security number, new phone. She drove me around to get to know the neighborhood. I got to meet abother au-pair. (Who could have known how strong friendship is going to grow from this random meet-up!) I’ve spent my first days alone with the boys. I experienced my first trauma when my little one jusd didn’t want to stop crying and screaming for over half an hour.

IMG_0010

První týden byl za mnou. Děti přežily. Já přežila. „Teď už to bude jen lepší,“ říkala jsem si. A opravdu!

First week was behind me. The kids survived. I survived. „Now it will only get better,“ I said to myself. And really!